Zantedeschie prožívají momentálně své období klidu. Hlízy už jsou očištěné od substrátu a zaschlých kořenů, uskladněné na schodech na půdu a připravené na zimu, takže je čas doplnit o pár poznatků předchozí článek z letošní výsadby.
Zazimovat se však nechystaly všechny. Zantedeschii rehmanii jsem musel trochu pomoct. Na začátku listopadu měla listy stále zelené, proto jsem ji vyndal ze substrátu a čekal, že listy zežloutnou a zavadnou, ale to se nestalo, takže jsem je alespoň zastřihl a uložil k ostatním. Je docela zajímavé, že ač zantedeschie mají rády vodu, vydrží bez ní dlouhou dobu. Jelikož jsem měl rostliny narychlené, celkem brzy mi vykvetly, takže už od poloviny srpna jsem je držel úplně nasucho, a i přesto byly listy většiny z nich na konci září stále zelené. Přestal jsem je zalévat ne proto, abych zkusil co vydrží, ale díky nepříjemné zkušenosti s uhnitím vrcholů některých hlíz - některá největší květenství jsem chtěl nechat až do uzrání semen, ale v průběhu srpna se začaly květní stopky ze substrátu vyvracet. Proto jsem se rozhodl hlízy některých odrůd, kterým už mírně začaly vadnout listy a bylo jasné že už nebudou nasazovat na květ, vyndat ze substrátu a bohužel jsem zjistil, že důvodem vyvracení je hniloba hlíz. Dvě hlízy jsem musel vyhodit a další dvě jsem zbavil hnijící části, respektive hlavního vrcholu, takže se musím smířit s tím, že příští rok nepokvetou (bohužel i odrůda Captain romance, jedna z nejkrásněji kvetoucích). Mají ovšem zaděláno na odnože, takže počítám, že se mi příští léto alespoň rozmnoží. Hlízy jsem nijak neořezával pouze jsem nožem vyškrábl změklou hmotu a místo jsem nechal zaschnout.
Ze začátku jsem si vyčítal, že tuhle nepříjemnost způsobilo rozhodnutí nechat zantedeschie v květináčích pod širým nebem, kde na ně nekontrolovatelně pršelo (a že letos byl července pěkně deštivý), ale pak jsem si uvědomil, že to tím vůbec nemuselo být, protože například odrůda Picasso byla naprosto v pořádku, i když jsem u ní vytrhával květenství.
V každém případě to odnesly pouze letos nakoupené odrůdy, což může vyvolat domněnku, že jsem neměl štěstí při nákupu. Ani tady samozřejmě nemusí být příčina. Jedno se mi však bohužel potvrdilo. Když mi zásilka nakoupených hlíz letos na jaře dorazila domů, připadalo mi, že některé z nich nejsou příliš v kondici, respektive, že jim chybí vrcholový pupen. Reklamovat je mě nenapadlo, protože jako začátečník jsme se mohl mýlit, i když oproti mým vlastním hlízám vypadaly skutečně dost bídně. A tak jsem musel počkat až co rostliny předvedou během vegetace. Daly mi nakonec za pravdu, neboť ty špatně vypadající hlízy vyhodily pouze listy z postraních pupenů. Naštěstí většina z nich solidně odnožila a dceřiné hlízky stačily dorůst do slušné velikosti, pravděpodobně proto, že hlavní hlíza nepotřebovala živiny pro kvetení. Takže květů se snad dočkám příští rok.
A aby tento článek neměl úplně negativní ladění, přidávám foto rozkvetlých zantedeschií.
