25.6.2013
K napsání článku mě vedlo, jako už mnohokrát, vykvetení rostliny, konkrétně druhu Zantedeschia rhemanii Engl., který nám vykvetl poprvé po třech letech od výsevu. Toulec má celkem drobný (5 cm) a téměř čistě bílý. Z letních botanických druhů je nejčastěji nabízený většinou ve formě dospělých hlíz komerčními pěstírnami. Je ovšem otázka, nakolik jsou tyto nabízené rostliny ještě botanicky čisté, zvlášť, když tento druh snadno hybridizuje. Kromě bílého zbarvení může být toulec také v různých odstínech růžové až tmavě kaštanové. Z. rehmannii se objevuje ve třech provinciích Jihoafrické republiky (Free State, KwaZulu-Natal, Mpumalanga) a ve Svazijsku. Tento druh roste mezi skalami na travnatých svazích ve středních a vyšších nadmořských výškách, v polostínu na lesních okrajích a v písčitých brázdách.
Oproti hybridním zantedeschiím, kterých se na trhu objevují v nepřeberném množství barevných variací, je botanických druhů velice málo. Dělí se do dvou sekcí, podle toho, kdy nastává období jejich vegetace. Původní oblast výskytu všech druhů je jižní Afrika.
Sekce Zantedeschia zahrnuje pouze dva druhy. Zantedeschia aethiopica (L.) Spreng., o kterém jsem na stránkách již publikoval článek, je díky rozsáhlému areálu výskytu a odlišným klimatickým podmínkám buď stálezelený nebo v létě dormantní druh, který kvete v zimě, a Zantedeschia odorata Perry. Tento druh byl naopak zaznamenán (teprve v roce 1989) pouze na jediné lokalitě u města Nieuwoudtville v Severním Kapsku. Dle druhového jména by měl být silně vonný. Hlízy v létě zatahují.
Oba druhy jsou si celkem podobné. Rozdíl je v barvě dužniny zralých bobulí. U Z. aethiopica je dužnina červená, kdežto u druhého zástupce je zelená.
Sekce Aestiva zahrnuje šest v létě rostoucích druhů, jejichž hlízy na zimu zatahují a toto klidové období podporuje jejich kvetení. Známi jsou tyto druhy: Z. albomaculata (Hook.) Baill. (rozděluje se ještě na poddruhy subsp. albomaculata a subsp. macrocarpa (Engl.) Letty), Z. elliotiana (Watson) Engl., Z. rehmannii Engl., Z. jucunda Letty, Z. pentlandii (Watson) Wittm. a Z. valida (Letty) Y.Singh.
Z výše uvedených druhů jsem kromě již zmíněného Z. rhemanii vyséval také Z. jucunda, Z. pentlandii, Z. aethiopica a Z. albomaculata. Poslední dva druhy nevyklíčily. Semena jsem objednal v jedné jihoafrické firmě.
Z. pentlandii je endemitem v okolí měst Roossenekal a Tonteldoos v jihovýchodní části Leolo Mountains. Tento druh má krémově žluté až zlatožluté toulce a obvykle čistě zelené listy, i když v přírodě byly nalezeny populace rostlin i s tečkovanými listy.
Z. jucunda je endemitem vrcholových částí Leolo Mountains v regionu Sekhukhuneland. Druh má listy hustě posety bílými skvrnami. Barva toulce se liší dle oblasti výskytu. Rostliny z jižní části Leolo Mountains mají toulce zlatožluté a rostliny z centrální a severní části těchto hor mají toulce citronově a krémově žluté. Z. jucunda často roste ve spárách balvanů.
Výsev jsem prováděl do substrátu, který používám na sukulenty do květináčků 6x6 cm. Semena jsem vysel 8. 5. a dle jediného záznam, který jsem dohledal, Z. pentlandii vyklíčila 29. 5., což odpovídá údajům z literatury, že semena zantedeschií klíčí v rozmezí 3 až 6 týdnů. Už od počátku se zdál nejvitálnější druh Z. rhemanii, z jehož semen jsem získal nejvíce hlíz a také hlízy nejrychleji přirůstaly, takže není divu, že jako první vykvetl.
Druhou sezonu jsem hlízy zasadil do větších květináčů o rozměrech 9x9 cm, v podstatě do stejného substrátu. Letos jsem místo kupovaného zahradnického substrátu použil zeminu z vlastní zahrady, jinak ostatní složky dle předchozích let, to znamená přesetou bílou baltskou rašelinu, přesetý kompost, pemzu a hrubozrnný písek.
Kromě toho, že zantedeschie poprvé po třech letech od výsevu vykvétají, také poprvé vytvářejí, jak je vidět na připojených fotografiích, vzhledově dospělé listy. Patrný rozdíl je vidět zvláště u Z. jucunda.
26.6.2010: Z. jucunda, Z. pentlandii, Z. rhemanii
22.7.2012: Z. jucunda, Z. pentlandii, Z. rhemanii
20.6.2013: Z. jucunda, Z. pentlandii, Z. rhemanii
Loni jsem se setkal s trochu nepříjemnou skutečností, že se u báze listů na vnitřní straně úspěšně zabydlela vlnatka. Aniž jsem se ji snažil nějak redukovat, neměla na růst rostlin nepříznivý vliv. Situace se pravděpodobně vyřešila sama ukončením sezóny a zavadnutím listů, které jsem odstranil. Jelikož přes zimní období zasychají i kořeny, neměla již vlnatka živnou půdu pro své mrzké vegetování. Letos jsem samozřejmě hlízy zasadil do nového substrátu a zároveň jim poskytl větší květináče (15x15x15 cm) Vlnatka se prozatím neobjevila.
