17.11.2008
Tak jsme popolezli na pomyslném sukulentářském žebříčku zase o příčku výš.
Pokusným objektem se stala Bowiea volubilis. I když se po zimních měsících nezdálo, že rostlina vůbec přežije, neboť se oproti loňsku cibule nezvětšila, jak by bylo logické ale spíše zmenšila ba přímo scvrkla a seschla. To ale může být zapříčiněno spartánskými podmínkami, které sukulentům poskytujeme. Ne že bychom je chtěli trápit. Má to spíš dva jiné a zásadní důvody. Jednak se nám líbí spíše méně vzrostlé rotliny (cibule, kaudexy a pachykauly) a také si díky prostoru nemůžeme ani žádné giganty dovolit. Bowiea v každém případě svůj zelený klíček vyhodila a myslím, že dokonce i dříve než minulý rok a když rozkvetla, přemluvil mě Pája, ať zkusím nechat uzrát semena a provedu historicky první výsev semen z vlastní rostliny.
I když semeníky vypadaly nadějně (možná proto, že ve skutečnosti ani nevím jak mají ve své zralosti vzhledově vypadat. Na druhou stranu už měly tobolky tendenci praskat, takže jsem usoudila, že zralé budou), jsem přemýšlela, že je po zaschnutí zelené hmoty nakonec stejně vyhodím. Pak jsem si ale u Gratiase přečetla, že semena Bowiey dobře klíčí, takže jsem od svého záměru upustila.
V půlce října jsem sklidila semena ze tří semeníků, dohromady 24ks. Bez zkušeností s klíčivostí semen jsem 12ks vysela 28.10.2008 a 12 jsem jich schovala pro jarní výsev, kdyby jim ten podzimní pod zářivkama nedělal dobře, tak ať mám nějakou rezervu. Substrát jsem použila stejný jako pro ostatní výsevy.
Po pár týdnech se konečně jedno semeno rozhodlo, že mi udělá radost a dne 16.11.2008 vyklíčilo.
Zkoušeli jsme získat semena i z Trichodiademy peersii a Rhombophylla nelii ale semeníky neuzrály (což bude tím, že jsme to nechali na přírodě a cíleně je neopylovali, a jelikož tyto rostliny nejsou samosprašné, musel by se stát zázrak).
