Popis: Zebřička pestrá je oproti zebřičce australské bledší. Nejčastěji je v zajetí chovaná zebřička australská, i když v poslední době se do našich chovů dostala i ostrovní forma. Zebřičky obývají travnaté stepi porostlé keři a stromy. Blízkost člověka jim nevadí Můžeme ji vidět i v kulturní krajině. Mohou žít i v suchých krajích, protože potřebují málo vody, kterou při pití sají.
Hnízdo si staví v korunách stromů nebo i v dutinách ve 2 – 3 m nad zemí ze stébel trav. Samička snáší 5 – 9 vajec. Mláďata se líhnou po 12 – 13 dnech. Mláďata mají v zobáčku pupily, rozmístěním a barvou typické pro druh. Po 22 dnech poprvé vyletují z hnízda. Do hnízda se vrací každý večer. Za dalších 5 dnů opustí rodiče s mláďaty hnízdo úplně. V 12 – 16 týdnu života jsou již mláďata opeřena jako dospělí. Ve 12 – 14 týdnu jsou už pohlavně dospělé.
Výskyt: Dříve byla zebřička členěna na dvě rasy. Jedna zebřička, šedá ostrovní (Taeniopygia guttata guttata), žije na ostrovech Lombok a Sumba až po Timor a Sermatu (Malé Sundy). Druhá rasa, zebřička šedá australská (Taeniopygia guttata castanotis), se vyskytuje po celé Austrálii, na Yorkském poloostrově a na několika pobřežních lokalitách. V současné době jsou uznávány jako samostatné druhy zebřička pestrá (Taeniopygia guttata) a zebřička australská (Taeniopygia castanotis).
Krmení: Ideálním krmivem pro zebřičky jsou například zrna prosa - hlavně senegalského - v klasech, neboť tento způsob výživy je nejen nasytí, ale také podporuje jejich fyzickou aktivitu a tím i dobrý zdravotní stav. Dále jim můžeme předkládat semena travin, lesknici, řepkové semeno atd. Větší druhy semen, jako je třeba kukuřice, drobní ptáci nezpracují. Krmení můžeme doplnit piškoty a sušenou vaječnou směsí. Chybět by neměly ani čerstvé listy pampelišek, špenátu, mrkev, jablko, zelený salát nebo tráva. Na stěnu klece připevníme minerální doplněk - sépiovou kost nebo speciální minerální zob pro exotické ptactvo. K základní výbavě klece patří také napáječka s čerstvou vodou, která umožní ptákům napájení v kteroukoliv denní i noční dobu.
Ptáci rozmělňují potravu v žaludku rovněž pomocí mechanických částic, tzv. gritu, kterým může být např. písek. Nesmíme proto zapomenout instalovat zebřičkám do klece krmítko s nějakým vhodným jemnozrnným materiálem, jako je právě zmíněný písek, aby neměly zažívací problémy.
Chov: Nejlepším způsobem, jak chovat zebřičky, je chov ve skupině, protože jsou z přírody zvyklé žít ve větších ptačích koloniích. Ale samozřejmě je lze chovat i jednotlivě. Zebřičkám vyhovuje prostorná klec s množstvím bidýlek, mezi kterými často přeletují. Tuto činnost většinou doplňují jemným roztomilým štěbetáním. V kleci by kromě bidýlek neměla chybět již zmíněná napáječka a krmítko. V případě, že chceme, aby pár zplodil potomstvo, umístíme do klece i hnízdo. Klec, bidýlka i další vybavení je nutné udržovat v dokonalé čistotě.
Taeniopygia guttata - Zebřička pestrá
