Šťastné setkání s rostlinami rodu Arisaema aneb i tchýně jsou k něčemu dobré!

Šťastné setkání s rostlinami rodu Arisaema aneb i tchýně jsou k něčemu dobré!

První, co jsem z těchto rostlin viděl byly hlízy. Jednalo se o Arisaema fargesii (při pozdějším brouzdání po internetových stránkách jsem nabyl dojmu, že je to asi nejčastěji pěstovaný, respektive nabízený druh, v českých na tyto rostliny chudých vodách). Přivezla mi je tchýně někdy na jaře se slovy, že mají zajímavé listy a květy podobné Zantedeschiím. Až poté jsem si je vyhledal na internetu a při pohledu na krásné až bizarní květy zjistil, že bych mohl rozšířit okruh svého zájmu.

Fakt, že na zahradě není příliš místa ani na moje oblíbené lilie a gladioly, mě přece jen trochu přibrzdil. Řekl jsem si, že nejdříve zkusím zasadit hlízy, které jsem dostal, a pokud z nich něco bude, tak se budu shánět po dalších. Zasadil jsem tři hlízky - měli v průměru asi 1 cm - koncem března, a čekal čím mě překvapí. Dlouho mě nepřekvapovaly vůbec ničím. Někdy v květnu jsem rezignoval a zkusil hlínu opatrně prohrabat, šel jsem čím dál hloub, ale po hlízách jako by se slehla zem. Hlínu jsem zase pěkně uhladil, s myšlenkou, že skončil jeden z mých experimentů.

Ale naštěstí nebyl všem dnům konec. Někdy v červnu jsem se v místě vysazených arisaem chystal vydloubnout okrasný svlačec, který se na zahradě v několika místech vysemenil. Nevím proč, ale nakonec jsem si to rozmyslel a den na to mě Romča, upozornila, že na tom místě začíná růst nějaký zelený lístek. Šel jsem se podívat a zjistil, že je to ten, který jsem se bezmyšlenkovitě chystal předtím vydloubnout. Vůbec mě nenapadlo, že bych ještě v červnu mohl čekat, že se stane zázrak, ale při bližším prozkoumání, jsem musel s radostí konstatovat, že tenhle lístek je přece jen od okrasného svlačce liší.

Do konce léta vyrostl jediný list asi 10 cm vysoký a v průměru měl asi 8 cm. Těžko jsem mohl čekat, že rostlina při tak malé hlíze vykvete. Hlízu jsem vyndal koncem září. Zjistil jsem, že se prakticky nezvětšila, což mě trochu překvapilo. Neodradilo mě to však od myšlenky pořídit si další rostliny.

Nejdříve jsem koupil na tržišti dvě hlízy Arum italicum. Byly už narašené. Do země jsem je dal asi poslední týden v září. A v polovině října vyrašily první lístky, které se teď hodně pomalu, nejspíš díky dost hnusnému počasí, derou na světlo. Jsem zvědavý, co s nima udělá zima.

Potom jsem čirou náhodou narazil na člověka, který se mimo jiné zabývá pěstováním těchto rostlin a neprodával, jak to většinou bývá jeden dva druhy, ale měl už docela slušnou nabídku, samozřejmě na české poměry, zahraničních internetových katalogů je celkem dost. Takže jsem si objednal Arisaemu amurense, A. tortuosum, A. ringens, Arum nigrum a Arum orientale. Výběr byl větší, ale jelikož nejde o zrovna levné rostliny, tak jsem se musel krotit.

Když mi objednávka došla, začal jsem řešit, jestli mám nechat hlízy přezimovat nasucho nebo je zasadit. U áronů nebylo co řešit, neboť už měli malé klíčky. Rozhodl jsem se, že zasadím i arisaemy. Smíchal jsem 2/3 zahradního substrátu s 1/3 rašeliny a hlízy zasadil do umělohmotných květináčů, velikosti 7x7 cm. Arisaemy držím na sucho, respektive ve vlhkém substrátu, a árony mírně zalevám. U A. nigrum už se objevil zelený klíček zatím přikrytý zeminou.

Zvolil jsem výsadbu do květináčů, neboť nechci riskovat, že se mi hlízy zase "ztratí" tak jako A. fargesii. Možná až budou hlízy větší, vysadím je do zahrady. Taky jsem tím chtěl předejít riziku, že by mi hlízy poškodil mráz, i když české zimy už nejsou co bývaly. Navíc Arisaema amurense a A. tortuosum by měly být mrazuvzdorné, na čemž se shodovaly všechny prameny. U dalších už to tak jednoznačné nebylo. Zdeněk Ježek v knize Hlíznaté a áronovité rostliny uvádí že Arisaema fargesii není mrazuvzdorná, internetové stránky uvádějí zónu 5 - 8 podle klasifikace USDA, což je dost velké rozpětí. Podobné je to s A. ringens. U áronů už si nejsem jistý vůbec. Ježek uvádí, že plně mrazuvzdorný je u nás jen Arum italicum, neberu samozřejmě v úvahu dva naše domovské árony. Na internetu jsem však našel, že i Arum nigrum a A. orientale spadají do zóny 6 (přesněji, citujíc originál: zone 6, perhaps colder), což znamená, že by místní zimu měly zvládnout. O áronech jsem toho však našel málo i na anglických internetových stránkách. Většinou jde o nabídkové katalogy, kde jsou vedle fotek maximálně popisky vzhledu a barevnosti rostlin (nejspíš pro barvoslepé).

Takže abych nebyl nemile překvapen rozhodl jsem se, že nechám květináče i přes zimu venku a pokud klesne teplota pod nulu, přenesu je na chladnější místo uvnitř domu. A o tom, jestli jsem se dočkal zelených rostlinek, napíšu někdy na jaře.

Pro zájemce o tyto rostliny ještě uvádím některé zdroje informací: Zdeněk Ježek: Híznaté a áronovité rostliny v bytech a zahradách, www.plantdelights.com, www.aroid.org, www.arisaema.info, www.asiaticanursery.com, www.hillkeep.ca.