Když jsme v Pardubicích vystoupili z auta, nestačili jsme zírat. Krásný rodinný domek v patře lemovalo něco mezi zimní zahradou a skleníkem. Takže jsme nebyli ještě ani uvnitř a už jsme byli nadšení.
Po zazvonění nás přišel přivítat pán domu – bíglice. Hned, když jsme byli panu Prokešovi představeni a o nám, vydali jsme se do patra, kde se nachází vchod do sukulentářského ráje a tam nás čekalo další překvapení - osobně jsme se seznámili s panem Cokem Grootscholtenem, jeho manželkou Ine a přáteli s Holandska. Bohužel zůstalo jen u seznámení a pak chápavých úsměvů, jelikož holandsky opravdu neumíme.
Po vstupu do ráje jsme nevěděli kam dřív s očima. Na jedné straně sbírka Pseudolithosů, naprotí Euphorbie, Ceropegie, zástupci čeledí Burseraceae, Vitaceae, Apocynaceae, Aloaceae, Asclepiadaceae, Aizoaceae a spousty dalších, třeba Orchideaceae, za kterými lezl Jirka pod pěstební stůl, no prostě nám zůstával rozum stát a jen jsme zírali a pobíhali od stolu ke stolu jak Alenka v říši divů.
Jediné, co nás mrzí, je to, že nebyl čas si v klidu sednout a s panem Prokešem si popovídat. Pár slov jsme prohodili, ale určitě by se našla spousta dalších témat, protože kromě toho, že pan Prokeš má úžasnou sbírku a neuvěřitelné množství výsevů, také hodně cestuje.Tlačil nás čas, protože jsme museli zpět do Chrudimi se ubytovat a pak hurá do hospůdky, kde už seděla spousta kaktusových a sukulentních nadšenců, pěstitelů a šílenců...
Před odchodem nás pan Prokeš podaroval semenáčky a řízky ze své sbírky, za což mu tímto ještě jednou děkujeme, protože se jednalo o rostliny z naší oblíbené čeledi Asclepiadaceae a hlavně nás pozval, aniž víme, čím jsme si to zasloužili, na další návštěvu, což jsme velmi ocenili a myslím, že toho i brzy využijeme. Na posilněnou jsme od paní Prokešové dostali vlastnoručně pečené svatební koláčky a už jsme opravdu museli odjet...
A tady se můžet podívat na pár fotek z návštěvy.
