6.1.2011
Pelargonie v naší sbírce patří spíš k těm méně problematicky udržitelným rostlinám. U dnes popisovaného druhu se však potýkáme s neúspěchy. Ve sbírce máme dnes pouze jedinou rostlinu. V dubnu 2009 jsme vyseli tři semínka, která bez problémů vyklíčila. Trvalo jim to pouze pět dnů. Rychlým klíčením semen se vyznačují pravděpodobně všechny pelargonie, zatím to mám ověřené na šestnácti druzích, což je téměř polovina zástupců rodu Pelargonium, které vegetují v naší sbírce. Rostliny v té početnější polovině jsme nakoupili již jako semenáčky.
Následné léto přežila pouze jedna rostlina. Ani vlastně nevím, co způsobilo úhyn těch dvou, každopádně po nich zbyla v substrátu pouze seschlá hrudka. K vyschnutí hlízek pravděpodobně nedošlo, rostliny jsem jako čerstvě vzešlé semenáčky zaléval, ale možná právě kombinace zálivky a vysokých letních teplot zapříčinila úhyn rostlin. Pelargonium barklyi je totiž druh vegetující převážně v chladnějších zimních měsících a v tomto období také spadne většina srážek. Možná stačilo dát semenáčky na chladnější místo.
Areál rozšíření Pelargonium barklyi je poměrně malý. Roste v severozápadní části Jihoafrické republiky v oblasti mezi městy Richtersveld a Kamiesberg. Má poměrně nezaměnitelný habitus díky okrouhlým listům s vroubkovaným okrajem a s červenofialovou žilnatinou. Krémově bílé květy se tvoří na dlouhé květní stopce. Rostlina vytváří malou hlízu. I když se u semenáčků objevily hlízy záhy po vyklíčení, patrné byly již po patnácti dnech, má naše nyní dvouletá rostlina hlízu o průměru pouze jednoho centimetru.
Přeživší rostlina na začátku března 2010 vykvetla. V prosinci se na rostlině objevila poupata znovu. V domovině kvete Pelargonium barklyi od srpna do října.
Bohužel výsev vlastních semen skončil ještě větším fiaskem než výsev semen koupených. Semena sice vyklíčila, ale ještě ve fázi děložních lístků došlo k úhynu, jehož průběh připomínal padání klíčních rostlin. Takže teď budu doufat, že se semen opět dočkáme a snad budeme s výsevem úspěšnější.
