24.07.2010
V červnu měl Pája svátek, a mě nenapadlo nic lepšího, než ho začít přemlouvat, že chce k svátku Užovku hnědou.
Na tyto hady jsem se chodila dívat do akvaristiky na Táborské vždycky, když jsem našim korálovkám Ferdičce a Ferdovi kupovala krmení, tedy skoro 2 roky. V teráriu bydlely tři a původně je měly za sedm stovek jednoho. Po asi roce a půl je zlevnili na polovinu, ale moje přemlouvání, že vlastně za cenu jednoho budeme mít dva, bylo zbytečné.
Až konečně v červnu se mi Páju povedlo přemluvit a jednoho krásného dne jsem nastoupila do obchůdku se slovy, jestli paní prodavačka pozná, jakého pohlaví jsou. Bohužel paní prodavačka nepoznala a navíc se mě zeptala, jestli jsem ochotná si je sama ulovit. No jasně, že jsem byla. Otevřela mi terárko, já si ulovila dva hady ze tří a spokojeně odcházela domů se slovy, že jestli se ten třetí neprodá, tak si ho časem odnesu taky....
„Časem“ znamenalo asi dva týdny. S kamarádkou Deniskou jsme se vypravily do akvaristiky, já si ulovila třetí užovku. Napadlo nás, že by jim mohly chutnat rybičky, proto jsem přikoupila krmné rybičky a doma jsem vyrobila akva-terárko. Do většího akvária jsem dala malé akvárko s rybičkami a obsypala šutříkama. Umístila jsem do něj užovky a těšila se, jak si to užijí.
Užily si to. Po několika hodinách jsem přišla do kuchyně a místo tří užovek byla v akvárku jen jedna. Hodně nepříjemné překvapení. Naštěstí jsem jednu našla poblíž, schovanou ve škvíře mezi deskou stolu a stojanem na monitor počítače. „Takže ještě tady někde musí být třetí“, hledali jsme ji s Pájou intenzivně, ale nenašli. Sice máme pět hadů, ale k vidění jsou pouze čtyři. Doufám, že se časem i pátý objeví.
