27.3.2011
Kdybych se mohl svému koníčku věnovat na sto procent, byly by orchideje další rostliny, které bych pěstoval ve velkém. Protože mě zatím ale takové štěstí nepotkalo, prohlížím si tyto nádherné květiny v Encyklopedii „Orchideje“ od Zdeňka Ježka ve chvilkách strávených na záchodě.
K napsání článku o jedné z mála orchidejí, které vlastníme, mě nakopla výstava rostlin z čeledi Orchidaceae, která se letos v březnu konala v Arboretu Mendelovy univerzity v Brně, kde mají velice slušnou sbírku, a také to výše zmiňované vysedávaní s encyklopedií.
Jméno rostliny uvedené v nadpisu jsem objevil až při psaní článku. Orchidej jsme koupili pod nejčastěji uváděným jménem Ornithophora radicans. Také je možné narazit na název Sigmatostalix radicans.
Jedná se o drobný epifyt z jihovýchodní až jižní Brazílie. Velikost trsu, který pěstujeme, je na výšku asi 10 cm, a i když se rostlina poměrně rychle rozrůstá, díky miniaturní velikosti pahlízek (cca 1,5 cm) nehrozí, že by trsy dosáhly nepříjemných rozměrů. Navíc se dají trsy dobře dělit a můžete s nimi obdarovat svoje blízké. Listy mají úzký trávovitý tvar. Květ jsou z celé rostliny nejminiaturnější. Naštěstí tento „nedostatek“ je vyvážen množstvím květních stonků, z nichž každý nese kolem deseti květů. Orchidej kvete v pozdním létě a na podzim.
Předností rostliny, zvlášť pro nás sukulentáře, je její nenáročnost na pěstování. Podle našich zkušeností snese opravdu hodně. Přes léto jsme jí měli zavěšenou na plném slunci pod polykarbonátovou stříškou. Zalévání spočívalo v rosení postřikovačem ve večerních hodinách, v nejteplejších dnech, kdy se teploty pohybovaly kolem 30°C, i třikrát. I tak to byla pravděpodobně jen taková udržovací zálivka, protože podklad, na kterém orchidej vegetuje, byl za necelou hodinu zase suchý jako troud. Je pravda, že pahlízky měly naposledy optimální turgor, když jsme rostlinu kupovali. Přestože byly po celé léto poměrně scvrklé, dočkali jsme se na podzim solidního počtu květů.
Orchidej momentálně přezimuje v teplejší místnosti s teplotou kolem 20°C zavěšená na vnitřní straně malého akvária, na okenním parapetu, a i když jde o okno směrem na severovýchod, nevypadá, že by strádala nedostatkem světla. Zimní nárazovou zálivku provádíme ponořením celého trusu pahlízek i s listy do nádoby s vodou na celou noc. Takto „zaléváme“ tak jednou za tři neděle. Na podzim jsme používali dešťovou vodu, potom, co začalo mrznout, se orchidej musela spokojit s odstátou vodou z kohoutku.
Myslím, že výše popsaný způsob našeho pěstování, skutečně dokazuje, že jde o velice nenáročný druh orchideje a já si navíc uvědomuji, že pokud bych se chtěl někdy do budoucna více věnovat tomuto rozmanitému rodu, asi budu muset zvolit citlivější přístup k pěstování, neboť spousta těch krasotinek je daleko háklivějších než Gomesa radicans. Jinak asi bude rozumnější zůstat u toho čtení na záchodě.
 |
| Orchideje |
