29.08.2008
Před pořízením Sáry jsem o druhém hafovi vůbec nepřemýšlela, jeden přece bohatě stačí....
No jo, Romča míní .... a v květnu 2007 jsem začala uvažovat o tom, že ten druhý pes by nebyl vůbec špatný a že se s ním Sára vylítá. Moje výběrové řízení vyhrál kříženec foxteriéra nevím s čím Fox z útulku Kociánka (i když dnes nevím, co mě na tom jeho kukuči tak zaujalo;o)).
Do půlky července jsem ukecávala Páju, až nakonec nevydržel můj psychický nátlak (ty vůbec nemáš rád zvířátka, chudáček pejsek, musí trpět v útulku a vrchol, ty mě nemáš rád ;o)) a kývl, ale pod podmínkou, že od 1.8. do 31.12.2007 budu umývat nádobí (což pro mě bylo utrpení, protože mytí nádobí bytostně nesnáším, to už radši žehlím) a tak 15.8.2008 jsme se slavnostně vydali do útulku, pro nás již dobře známého pro pana Foxe.
Foxovi je asi pět let, v útulku byl určitě přes rok a je handicapovaný (všichni si myslí, že jeho handicap je to, že nemá levou zadní nožku, ale my, co ho známe důvěrně víme, že je padlý na hlavičku, a když mu v ní hrkne, tak píská ;o)) .
Jak se dostal do útulku nevíme, ale asi se někde toulal a byl odchycen. Na levé zadní nožce neměl prsty, asi mu je ujelo auto, takže tam měl pahýlek, který si při řádění se Sárou odíral a neustále si ho olizoval.
Po poradě s veterinářkou jsme mu nožku nechali amputovat a Foxovi se znatelně ulevilo.
I když ho občas někdo polituje, že je chudáček, protože nemá nožičku, nám to vůbec nepřijde (asi jsme si už zvykli a spíš si občas říkám, proč tak blbě chodí) a když ho chytne rapl, tak lítá jak o život ;o)
Se Sárou si na sebe zvykli hned, Babuša byla šťastná, že má společníka, s kterým doma může dělat blbosti a dnes, jakmile musí zůstat jeden z nich doma, je oheň na střeše a po návratu si nás ten, který zůstal doma ani nevšimne a vítá se s navrátilcem, jakoby se týden neviděli.
Pořízení druhého psa nelituju, dva jsou určitě lepší než jeden. Jediné, co mi nevyšlo, byl účel pořízení Foxe. Měl se Sárou lítat, honit se a dělat blbinky, ale to nějak neklaplo. Fox je mamiňák a Pan Pes a ON se s tou prdlou puberťačkou honit rozhodně nebude. Takže na procházce se mě drží jak klíště, občas odběhne něco očuchat a očurat, ale ve chvilce ho mám zase za zadkem a Sáře musím házet míček, abych ji trochu unavila.
