17.8.2012
Tak zase po delší době představujeme rostlinu z naší sbírky. Bude to něco pro milovníky bizarností (alespoň dle mého názoru). Ani se nechce věřit, že se na tomto podivném otrněném keři objevuje tak nádherné květenství. Náš exemplář samozřejmě nekvete, ale není problém pokochat se červeným květenstvím na fotografiích umístěných na internetu. Trubkovité květy vyrůstají v latách na konci větví, které jsou dlouhé 2 až 9 m. Takové rostliny si ve sbírce může dovolit asi málokdo a nutnost zakracování výhonů možná také bere rostlině příležitost, aby se pochlubila květy.
Mnoho rostlin je také při kvetení závislých na teplotních a světelných podmínkách, které zrovna u Foquieri splendens určitě nemůžeme v našich krajích nabídnout. Druh je totiž rozšířen v jižní části Severní Ameriky. Severní hranice výskytu tvoří jižní cíp státu Nevada a dále je k vidění v Mohavské a Sonorské poušti v Kalifornii, Arizoně, v Novém Mexiku a v západním Texasu. Kromě USA roste fouquieria v několika regionech Mexika. Druh se vyskytuje převážně v mělkých, skalnatých půdách, na vápencovém nebo žulovém podloží. Roste do 1 600 m. n. m.
V těchto drsných podmínkách listy raší náhle po deštích a po několika týdnech zase opadávají. Větší část roku zůstávají rostliny bez listů. Tohle loni předvedla i naše rostlina. Na jaře vyhodila listy tak rychle, že jsem stihla zaznamenat až plně vyvinuté listy, které foquieria ani ne po čtrnácti dnech zase shodila, a i když jsem ji v průběhu sezóny nadále zaléval, tak už se neolistila. Letos ovšem rostlina předvádí úplně něco jiného. Listy na stonku přetrvávají už třetí měsíc.
Rostlina, kterou dnes představuji, je naše druhá v pořadí. První se stala obětí mého pěstitelského přehmatu. Při pohledu na tloustnutí stonku, které se projevovalo praskáním borky, které pokračovalo i v zimním období, jsem usoudil, že by si rostlina zasloužila zálivku i v zimním období. Rostliny zimujeme, jak už jsem se v několika článcích zmiňoval, doma za oknem při relativně vysoké teplotě, takže jsem nepředpokládal, že by voda mohla rostlině ublížit. To, že jsem se mýlil, jsem zjistil, když jsem nechtěně rostlinou zavadil o roh police, z které jsem ji sundával, abych ji prohlédl. Rostlina se ohnula jak gumová hadice, ale do vodorovné polohy se už nevrátila a já jsem zjistil, že je stonek zevnitř totálně shnilý. Druhý exemplář díky této zkušenosti v zimě nedostává ani kapku vody a bez problémů vydrží od října do března.
V létě ji naopak zalévám často, pokud jsou dostatečně vysoké teploty, kdy přes noc neklesá teplota pod 18°C, tak i jednou za dva dny. Rostlině nevadí, pokud má dostatečně propustný a vzdušný substrát, ani týdenní pobyt ve vlhkém prostředí.
Zajímavý článek psaný anglicky o vegetativních projevech druhu Fouqieria spledens na přirozeném stanovišti se nachází zde.
