Tato rostlinka u nás představuje typický příklad sbírkového kusu, pořízeného v počátcích, kdy člověk nemá ještě ujasněno kterým rodům se bude cíleně věnovat. Při výběru na prvních prodejních výstavách se jednoduše nechá zlákat, třeba jen tím že rostlina má zajímavě žíhané listy a ani si neuvědomí, kolik zajímavějšího sortimentu, i když na první pohled třeba ne tolik vyzývavého, může existovat. Není totiž asi mnoho těch, co by nejprve získali teoretické základy přečtením stohů knih a pak se teprve vydali na nějakou výstavu.
A tak pronikajíce hlouběji do tajů sukulentních rostlin jsme já a Romča zjistili, že právě rod Aeonium, nebude tím, kterému bychom se dále chtěli věnovat. Těch několik kousků, které máme ve sbírce, však opečováváme stejně jako třeba kaudexy nebo lithopsy. Možná i proto, že jsou schopny vytvořit celkem obstojné stromky s pevným kmínkem a nevytahují se jako druhy rodu Sedum, kterých jsme se, ne všech, nepěkným způsobem zbavili. Například takové půlmetrové Aeonium arboreum, které jsem viděl na své první výstavě, mě fascinuje dodnes, i když si ho bohužel nemůžeme díky pěstování na parapetech dovolit, takže ho máme v podstatně menší velikosti.
Aeonium decorum, které jsme si tamtéž pořídili, mělo však jednu podstatnou vadu, kterou jsme jí díky pestrým listům zpočátku dokázali odpustit. Byla to totiž kristátní forma. Její přesný popis tedy zní Aeonium decorum cv. Suburst f. cristata. Pročítajíce sukulentní weby vím, že mnozí pěstitelé mají u rostlin tyto formy v oblibě, ovšem u nás tomu tak není.
Postupem času se zdálo, že jí krní listové růžice čím dál víc, takže se vytrácela i přednost rostliny, pro kterou jsme si jí pořídili. Prostě vypadala zparchantěle, a když jsem viděl čím dál zakaboněnější Romčin pohled, napadlo mě rostlinu radikálně ostříhat. Nechal jsem asi jen čtyři největší růžice a ostříhal kristátní kmínky až u země. Rostlině to evidentně prospělo.
Listové růžice zvětšily svůj průměr a vyniklo jejich zeleno-růžově-bílé panašování.
Že jsme ji zakoupili jako kristátní formu, už dnes člověk pozná pouze podle štítku, na kterém jsme nechali původní název. Výsledný tvar je již úplně jiný a tak jsme ji vzali na milost.
