16.08.2008
Od 11. do 16.8.2008 měla 78 novou obyvatelku. Pán a paní domu se rozhodli, že si dají pauzu jak od flóry, tak od fauny, a pojedou se dovolenkovat. A protože na chatu, kam měli namířeno, nesmí psi, tak sháněli hlídaní (zas tak žhavé to nebylo, stačilo se zmínit před Evkou, že chceme na dovču, kam nesmí zvěřinec, a ta se hned nabídla, že se k nám nastěhuje).
Takže v pondělí se k nám nastěhovala Evka a moc si medila, že se u nás dobře bydlí (ani se jí nedivím, mně se u nás taky líbí ;o)) a že zvířátka jsou moc hodná a dobře vychovaná (děkujem za poklonu, šak sa snažíme, seč nám síly stačí) a my jsme vyrazili směr Krkonoše, se zastávkou v rodném městě pána domu, v Hořicích.
Na chatu jsme dorazili ve zdraví (velký podíl na tom má Vašek - Pájův táta, který nás dovezl až pod chatu) a nabírali síly na úterní výlet.
V úterý jsme si vyšlápli na Sněžku (nejhorší kopec na Portášky jsme vzali útokem z lanovky, aby Romču nebolely nožičky hned na začátku cesty) a pak jsme šlapali přes Růžovou horu směr Sněžka. Potupně musím přiznat, že nápad vyrazit na Sněžku byl můj (a to prosím nemusím hory, protože pocházím z mírně zvlněné krajiny na jihu Moravy), páč jsem chtěla vidět novou Poštovnu, ale ve chvíli, kdy jsme dorazili k úpatí Sněžky a čekal nás poslední kilometr, jsem to vzdala se slovy, že Poštovnu vlastně ani vidět nemusím (kdo stál na úpatí a viděl ten šílený krpál nahoru, mě jistě pochopí)...Takže Sněžku nakonec zdolal Pája sám, já sem mu stopovala, za jak dlouho vyběhne nahoru, nafotí a seběhne dolů (měl to za 40 minut a tvrdil, že nahoře byl 25 minut, takže cesta mu trvala dohromady 15 minut, je to holt statný horal). Mně k radosti stačilo, že jsem viděla Studniční horu, do které jsem se zamilovala na předchozí dovolené....
Na středu jsem naplánovala výlet na farmu Sosna (Vlašské boudy), která je asi 2 km od chaty, a kde mají bezkonkurenčí borůvkový koláč, domácí tvaroh, kyšku a Medvědí mléko (kravské mléko s rumíčkem). Jaké bylo nemilé překvapení, když jsme dorazili k ohradě, na které byl nápis, že prodej domácích produktů byl zrušen (pro mě osobně velká tragédie....). Tak jsme to vzali Panskou cestou dolů do Velké Úpy, dali jsme si oběd a vrátili se na chatu.
Ve čtvrtek jsem měla relaxační den před chatou na sluníčku a můj statný horal si udělal menší výšlap z Horních Míseček k Labským pramenům a zpátky do Velké Úpy (trasa 40,5 km, což by byl můj poslední hrdinský čin, po 20 km bych padla a už by mě nikdo nezvedl). Z Horních Míseček vyrazil v 11 hodin a na chatu dorazil v 19:45 hod., no prostě horal ;o)
V pátek jsme přijeli do Hořic, kde jsme strávili příjemné chvíle u maminky a v sobotu hurá domů za zvěřincem, po kterém nám bylo smutno už v pondělí večer.....
Třešnička na dortu byla doma. Po příjezdu domů jsem zapoměla uklidit chleba, který zůstal v kuchyni na křesle, a který Sára lehce ohlodala, když jsme byli na inspekci zahrádky (z půlky chleba zbyla taky půlka...) Babuša asi nevěděla, jak nás co nejlíp přivítat...
