Tak jsem si říkal, že je zase čas na nějaký článek o rostlině z naší sbírky. Tak trochu navazuji na předchozí článek, neboť zde představím rostlinu, ke které jsem měl a asi stále mám vztah, jako u předchozího Rhombophylla. Tedy vztah vlažný. Ač se jedná o rostlinu s kaudexem, tak rozhodně nijak extra efektním. Zvlášť, když to mohu porovnat s ostatními Dorsteniemi, které jsme si nedávno pořídili na Floře Olomouc a na výstavě v Botanické zahradě v Brně. Dorstenia hildebrandtii už však získala něco, co nováčci v žádném případě mít nemohou. A to statut kytky, která to s námi táhne už od skromných začátků, kdy živořila spolu s ostatními na parapetu okna, směrovaného na severní stranu.
Je s námi díky Romče, která si Dorstenie oblíbila, i když byla dlouho naším jediným exemplářem. Ale tehdy jsme čerpali z jediného zdroje, který byl přesně šitý na míru začátečníkům, s omezenými a nenáročným výběrem. Stanovili jsme si limit 200 Kč a každý jsme vybrali polovinu kytek, což dohromady znamenalo asi deset kousků. Zní to poněkud úsměvně, když si uvědomím, kolik za sukulenty utrácíme v současnosti.
Tenkrát jsme se ani příliš nezajímali o názvy rostlin. Až časem se Romča začala snažit o pojmenování rostlin z naší sbírky. Pátrala v omezených zdrojích a nakonec podle jedné internetové stránky Dorstenii přisoudila druhové jméno foetida. Tak ji alespoň nazval sběratel, od kterého jsme rostlinu koupili. I ostatní rostliny jsme si při dalších návštěvách nechali popsat, jednoduše už nám přestávalo stačit, že máme doma něco hezkého zeleného, i když nás pěstitel upozornil, že důležitější je vědět, z kterého regionu druh pochází, podle toho se pak člověk řídí při pěstování. To je jistě pravda, ale informace o rostlině se určitě lépe hledají podle názvu než podle vzhledu. Dát si do internetového vyhledavače například „červený květ“, asi se příliš daleko nedostanete.
Romča ale pořád nebyla spokojená, protože vzhledově jí naše rostlinka příliš foetidu nepřipomínala, takže se nakonec dopátrala správného druhového jména.
Takže trocha faktů. Dorstenia hildebrandtii var hildebrandtii Engler byla popsána již v roce 1894. Roste v oblastech východní Afriky, na území států Keňa, Tanzánie a několika dalších, v oblastech lesů a pobřežních pralesů. Proto asi raději ocení polostín, ale podle našich zkušeností zvládne i plné slunce. Tloušťka hlízy může dosáhnout 4 cm, náš exemplář má 1,5 cm.
Jak jsem sháněl nějaké informace o rostlině, narazil jsem ještě na jednu variantu pod názvem Dorstenia hildebrandtii var. schlechteri (Engl.) Hijman. O několika synonymech obou variet ani nemluvě. Varieta schlechteri dává prý přednost vlhčímu prostředí. Podle fotografií, které jsem měl možnost vidět i podle psaných informací, nemá rostlina zřetelný kaudex. Spíš vypadá tak trochu jako bylina v rozcuchaném stavu. Takže pokud o ni nebude stát Romča, já se po ní určitě pídit nebudu.
Nyní tříletá Dorstenia má poměrně pěkný kaudex, i když stále zelený, díky jemným hnědým rýhám získal dřevitý vzhled. Podle mého názoru určitě pomohlo, že Romča loni na jaře radikálně seřízla vrchol. Rostlinu tak zbavila trčícího nerozvětveného pahýlu, a i když asi díky tomu rostlina celé léto stagnovala (samozřejmě nás napadla myšlenka, že jsme ji možná ublížili), na přelomu léta a podzimu začaly rašit malé lístky na krátkých výhonech, které se postupně prodlužovaly až do nynějšího stromovitého vzhledu. Dorstenii jsme tak převrátili rytmus, ale evidentně to snáší celkem dobře, protože bez problému teď v zimě nasazuje květy.
Dorstenia hildebrandtii se tváří, že ji asi těžko může člověk zahubit. Určitě nepatří mezi extra náročné rostliny, alespoň podle dosažených zkušeností, pokud se řídíte klasickými zásadami pěstitele sukulentů. Podle našich zkušeností je přes léto poměrně náročná na zálivku, alespoň v naší sbírce patří mezi největší pijáky, a dává svůj deficit velice rychle znát svěšením listů, což se dá lehce napravit, neboť je nezačne okamžitě shazovat jako rostliny z jiných rodů. Zaléváme ji i přes zimu, protože je umístěna v místnosti s vyšší teplotou. Tedy, když jsem začal psát tento článek, zeptal jsem se Romči, jestli ji zalévá, já určitě ne a jí jsem taky neviděl. Ale tvrdí, že ano, tak tedy ano.
Co se týká výsevu, máme podobné zkušenosti, jako jiní pěstitelé. Řízený výsev se nám nepodařil. Proč tomu tak pravděpodobně je se můžete dočíst například na Zel(e)ných listech. Spontánně nám však tuhle zimu vyrašily tři semenáčky v květináčích s úplně jinými rostlinami, a až začneme na jaře více zalévat, očekávám, že se objeví ještě na dalších místech.
