30.1.2011
Stromovitý zástupce z čeledi Malvaceae je také známý a často popisovaný pod původním jménem Chorisia insignis Kunth. I já mám tento název napsaný na jmenovce, protože jsem semínka této rostliny pod tímto názvem koupil. Je pravda, že ať už zadáte kterékoli z těchto jmen do internetového vyhledávače, tak vám bez problému vyjede mnoho odkazů.
Známější je určitě zástupce s druhovým názvem speciosa, ale když porovnám jak fotografie vzrostlých stromů, tak moji krátkou pěstitelskou praxi (o Chorisia speciosa v naší sbírce jsem již psal dříve), tak alespoň já jsem k tomu nenalezl žádný důvod. Jedině snad, že by někdo dával přednost květům barvy růžovofialové před barvou bílou (nebo žlutou), což je ovšem v našich zeměpisných šířkách, kdy pravděpodobně není šance, že by rostliny vykvetly, dost irelevantní důvod.
Ceiba insignis dorůstá do 20 m a oproti C. speciosa má nádherně zaoblený (pachykaulní) kmen, stejně jako C. speciosa pokrytý trny. Jak uvádí Egli je C. insignis taky jediným sukulentním zástupcem rodu, který čítá asi 15 – 20 druhů. Strom má složené listy z pěti až sedmi pilovitých lístků. Květy mají v průměru až 12 cm, takže je skutečně škoda, že se jich u nás nedočkáme.
Ceiba insignis je jihoamerický strom a jeho rozšíření na tomto kontinentě je poměrně rozsáhlé. Egli uvádí oblast výskytu Ekvádor, severovýchodní a jihovýchodní Brazílii, Paraguay, severní Argentinu a Peru. Pěstuje se ale i v mnoha dalších bezmrazých oblastech po celém světě.
Z pěti vysetých semen na začátku března nám za 20 dní vyklíčila jedna rostlinka. Do konce sezóny dosáhla asi třetinové výšky oproti C. speciosa, cca 10 cm. V této výšce jsem ji zaštípl, aby se začala brzy rozvětvovat. Kvůli tloustnutí kmínku není tento zákrok nutný, neboť rostlina se na bázi viditelně široce zakulacuje již okolo druhého měsíce po vyklíčení. Na rozdíl od C. speciosa kmínek dřevnatí C. insignis již v první sezóně a získává matně hnědou barvu.
Zaštípnutý vrchol semenáčku jsem bez jakéhokoli ošetření, jelikož se mi nechtělo přemýšlet, jak s ním naložit, zapíchnul do nejbližšího květináče, což byl výsev Arisaema flavum v hlinitém substrátu smíchaném s rašelinou. K mému velkému překvapení se řízek po pár dnech chytil. Asi za dva měsíce jsem ho přesadil do pemzy.
Na řezné ploše se utvořila široká báze. Překvapivě si řízek také podržel déle listy než semenáček. Navíc stihl ještě vytvořit nový list, který pravděpodobně vydrží přes zimu.
Obě rostliny přezimuji v teplejší místnosti, to znamená 18 – 22 °C a poměrně často cca 1 týdně je trochu zaliju, i když semenáč shodil všechny listy v průběhu listopadu. Jednoroční semenáče je lepší držet v teplejší místnosti se zálivkou, sníží se tak riziko, že ve sbírce na jaře přibude suchý „klacek“. Rostliny se při udržování mírné zimní zálivky také lépe probouzejí.
Po první sezóně nevypadá rostlinka zatím tak majestátně jako dospělý strom, takže pro orientaci kromě naší fotogalerie doporučuji nahlédnout na internet, kde jsou k vidění nádherné exempláře. Takové naše rostliny samozřejmě nikdy nebudou, ale až se na jaře (doufám) zase probudí, pokusím se z nich vypěstovat solidní bonsaje, které by je aspoň připomínaly.
