09.09.2008
V únoru 2008 jsme šli s kocourama na pravidelné očkování k naší veterinářce Evce.
V ordinaci má koutek bezprizorních zvířátek a tentokrát v něm byla malá, bílomourovaná kočičí slečinka, která ve chvíli, kdy se jí člověk dotkl, začala vrnět jak o život.
Chvíli jsem si ji mazlila a pak jsem ji předala Pájovi a šla držet kocoury, které Evka prohlížela a očkovala. Pája se s ní celou dobu ňuchňal a při placení ji zase dal mě. Když jsem se ze srandy Páje zeptala, jestli si ji vezmem domů, tak řekl že jo. Chvíli jsem si myslela, že to nemyslí vážně, ale když i podruhé kývl, měla jsem já, i Evka co dělat, aby nám brada údivem nespadla až na zem (vzpoměla jsem si, jak jsem bojovala o dvě kočky, a najednou budou tři a je to v pohodě).
Barunka je typický benjamínek a "tatínkův" mazánek, prostě andílek s růžkama....
