26.5.2013
Letos jsem poprvé zasadil arisaemy do volné půdy. Dlouhá zima dovolila výsadbu až v polovině dubna. V dřívějších letech jsem je pěstoval pouze v květináčích, abych mohl regulovat přísun vody k rostlinám, ale i tak jsem se nevyhnul problémům s uhníváním hlíz. Loni jsem už tak pěstoval (taky poprvé) zantedeschie a hlízy vypadaly mnohem lépe než při pěstování v květináčích, i když některé odspodu díky chladnějšímu a deštivému podzimnímu počasí popraskaly. Na zdraví hlíz to však nemělo vliv.
Některé druhy (A. nepenthoides, A. griffithii var. pradhanii) jsem však musel zasadit do květináče, protože v letošní objednávce z Anglie dorazily již značně narašené a venkovní půda ještě v té době byla na povrchu zmrzlá. Alespoň jsem upravil způsob výsadby. Květináče jsem do poloviny naplnil drceným polystyrénem, na to dal asi centimetr silnou vrstvu na hrubo drcené kůry a na to položil hlízy, zbylou část objemu květináče jsem naplnil substrátem (světlá baltská rašelina, kompost, štěrk o velikosti 4 – 6 mm v poměru 3: 1: 1). Do substrátu jsem ještě přidal rozdrcené dřevěné uhlí. Jelikož kořeny arisaem vyrůstají z vrchní části hlízy a rostou horizontálně, není potřeba, aby byl pod hlízou substrát.
Před výsadbou hlíz jsem upravil pozemek o velikosti cca 6 m2. Do půdy jsem zapravil 500 litrů světlé baltské rašeliny a 100 kg štěrku o velikosti 4 - 6 mm. V samotném místě výsadby hlíz jsem smíchal zeminu se štěrkem asi do hloubky 15 cm a jamku jsem vysypal ještě čistým štěrkem, na který jsem položil hlízy. Ty jsem pak posypal rozdrceným dřevěným uhlím a zahrnul zeminou.
Nad rostliny jsem umístil stínící sítě s 50% propustností světla. Stínění však v těchto dnech není příliš třeba, protože téměř celý květen prší a předpověď počasí na další týdny mě také příliš velkou radost nedělá. Jsem zvědavý, jak se s tím rostliny poperou.
Zatím si rostliny vedou celkem dobře. Již několik týdnů jsou venku ranější (objevující se převážně v dubnu) druhy jako A. utile, A. speciosum var. magnificum, A. flavum, A. ciliatum nebo A. amurense. Vyrašila také A. saxatile, která mi udělala navíc radost tím, že poprvé po čtyřech letech pěstování vykvetla.
