Sinningia cardinalis H. E. Moore 1973

Nemáme ve sbírce mnoho rostlin, které by nám v tuto dobu kvetly, o to víc se vyjímají červené květy sinningie na zeleném pozadí ostatních sukulentů. Květy mají navíc zajímavý trubkovitý tvar umocněný výrazně vystupujícími tyčinkami z koruny s žlutými prašníky.

Semena jsme vyseli 26. února loňského roku a za necelý měsíc jsme se dočkali prvních rostlinek. Sinningie rozhodně nepatří mezi rostliny, kde by byl hned znát výsledek. Spíš se jedná o napínavou podívanou ještě několik týdnů po vzejití a dlouho člověk neví, jestli se dočká nějakého výsledku. My jsme navíc udělali chybu, že jsme je příliš brzo přenesli ven, takže jsme tím utrpěli nějaké ztráty. Koncem dubna na ně byly noční teploty asi přece jen nízké. Jak pomalu přirůstají můžete porovnat na dvou fotografiích pořízených s dvouměsíčním odstupem.

O to víc nás potěšil jejich následující vývoj, zvláště hlízy, která přirůstala poměrně rychle. Na konci léta měla hlíza v průměru 1,5 cm. Dle literatury dosahuje až 6 cm. Hlízy sinningií mají  původ v hypokotylu a raší z vrostlých nadzemních internodií. Druhy se zásobními orgány se dělí na dvě skupiny. Větší skupina rostlin, která zahrnuje 53 druhů, je charakteristická každoročním obnovováním nadzemních částí a stonky jsou zakládány z bazálních internodií. Druhá skupina, pouze s 6 druhy, zahrnuje rostliny, které jsou stále zelené, mají malou hlízu a nový růst se uskutečňuje na horních nodech vytrvalého stonku.

Ač by se mohlo zdát, že rostliny díky zásobnímu orgánu vydrží dlouho bez vody, vyžadují poměrně vydatnou zálivku. V největších vedrech jsme je zalévali obden, neboť substrát byl věčně jako troud, pravděpodobně i díky propustnému substrátu a hlavně květináči malých rozměrů. Zvlášť poté co jsme rostliny umístili do nejvyššího patra sukulentního stojanu. Díky svému původu jsou sinningie navíc přizpůsobené tropickému klimatu.

Sluníčko jim nedělalo žádný problém. Je pravda, že jsem na igelitem kryté stříšce měli pro jistotu rozloženou bambusovou roletu.Dvě rostliny letošní léto nepřežily, ale vzhledem k tomu, že ostatní rostliny dobře prospívali, nevím, jestli to lze přisuzovat vysokým teplotám. Je pravda že stonek a listy rychle, možná během tří dnů, odumřeli a hlízy byly úplně vyschlé.

Rostliny máme téměř dva roky a stále mají listy. Možná díky tomu, že se jedná o stále mladé semenáče. Na internetu jsem se setkal s podobnými zkušenostmi. Jinak jsou to rostliny s letní vegetací a zimní dormancí. Raší počátkem března a květy se objevují od dubna do června. Podle údajů z literatury je možné skladovat na sucho už dvouleté hlízy.

Na přirozeném stanovišti, v oblasti jihovýchodní Brazílie, je možné pozorovat obrácený cyklus, kdy sinningie vegetují od listopadu do března, kdy jsou v oblasti vydatné srážky a vysoké teploty a zatahují v červnu a odpočívají až do srpna, během suchého a chladného počasí. Extrémní přechody brazilského klimatu se projevují především na skalnatých lokalitách.

U sinningií je také možné pozorovat změnu v projevech růstu. Pokud se nedostaví výrazný přechod mezi letním a zimním obdobím, rostliny se projevují jako stále zelené, což je navíc spojeno se zmenšením hlízy.

To je možná i případ našich rostlin, které máme umístěné na parapetu v poměrně teplé místnosti, a kromě listů také nádherně kvetou.