Ohňový strom

Tento strom sice není sukulent, nepatří ani mezi cibulnaté a hlíznaté rostliny, ale právě proto je důkazem, že pokud mě něco zaujme z rostlinné říše, nemusí nutně jít o zástupce prvně jmenovaných, abych si ho pořídil. Co mě na Delonixu zaujalo snadno pochopíte pokud si tento strom vyhledáte třeba na internetu. Tím, co ovlivnilo moje rozhodnutí, jsou nádherné květy. Samozřejmě jsem semena zakoupil s notnou dávkou idealistického entuziasmu, protože nikde není zaručeno, že to, co jsem viděl na obrazcích z africké domoviny rostliny, se mi někdy podaří uzřít, ovšem ve zmenšené podobě, na parapetu za naším oknem. Ale proč to nezkusit.
Koupil jsem pět semen v sáčku někdy během ledna 2008. Při výsevu jsem postupoval přesně podle návodu, jen jednu důležitou věc jsem vynechal. Doporučuje se vysévat mezi I. a III. měsícem a při teplotě 20 – 25 stupňů Celsia. V mých domácích podmínkách kombinace naprosto nesplnitelná. Pokud venku mrzne máme přes den, kdy jsme v práci a netopíme tak 17 – 18 stupňů. Takže byl konec března možná už začátek dubna a stále se nic nedělo. Jen občas jsem seškrábl ze semen plíseň a přestříkl je Previcurem. Pak jsem si vzpomněl na radu na obalu, kterou jsem prvně opomenul, a ta zněla: pro rychlejší vyklíčení nařízněte slupku semen. Tak úplně jsem ji neopomněl, spíš jsem to po krátké chvíli vzdal, protože slupka semen je docela tvrdá. Zkusil jsem to tedy znovu, alespoň u jednoho semene. Neznatelně jsem ho s úsilím napiloval. Řešil jsem, na kterém konci napilovat a rozhodl se pro užší konec.
Čtrnáct dní se nic nedělo, tedy pouze zdánlivě. Připisoval jsem to stále nízkým teplotám. A tak mě napadlo semena znovu prohlédnout jestli nehnijí a po odkrytí hlíny jsem s radostí zjistil, že nařezané semeno už začalo klíčit, i když jsem si nebyl úplně jistý, jestli je to právě ono, protože jsem si ho samozřejmě neoznačil. Asi jsem příliš nedoufal v úspěch.
Nařízl jsem tedy i ostatní semena a přemístil je na jižní okno, do místnosti, kde je přes zimu větší chladno než v místnosti, kde jsem je měl původně, ale teď už začalo vylézat i sluníčko, takže za oknem už byly příjemnější teploty. Jeden květináček jsem zkusil přikrýt sklenicí, což se nakonec ukázalo jako chyba, protože semeno zplesnivělo. Ostatní však do týdne vyklíčily.
Přesvědčil jsem se tedy, že asi nešlo ani tak o nízkou teplotu v místnosti, ale že bylo potřeba semena skutečně naříznout. To se nám nakonec osvědčuje i u některých větších a tvrdších semen sukulentů.
Stromky pak dál začaly bez problémů přírůstat a začátkem května jsem je přes den dával již na terasu. Celé léto jsem je ale pro jistotu držel v polostínu, respektive sluneční paprsky na ně dopadaly až navečer.
K vyklíčení jsem je měl v květináčcích 4x4cm a 4 cm hlubokých. Vyseté do klasického zahradního substrátu. Po naříznutí jsem dal čtyři semena do plastové bonsajové misky. Přesadil jsem je až se objevily dva pravé složené listy. Řešil jsem, jestli je mám dát od začátku do nízkých bonsajových misek, kde bych je časem začal i tvarovat. Rozhodl jsem se nakonec pro hlubší květináče a jednu rostlinu jsem nechal v té původní, kde všechny vyklíčily. Čas nakonec ukázal, že hlubší květináče jsou lepší řešení, protože v nich rostliny rostly o poznání lépe a tak rostlinka, která zůstala v bonsajové misce, a které se od počátku dařilo nejlépe, byla nakonec před zazimováním nejmenší. Bylo to však ale také nejspíš způsobeno tím, že jsem ji ještě jednou na podzim přesadil. Jako první začala shazovat lístky a větvičky a bohužel na konci listopadu začal ještě zelený vrchol černat. Stejně dopadla ještě jedna rostlina. Na konci prosince začala černat od vrcholu posledního zelené olistěného řapíku až k horní části kmínku.

Poslední dva stromky se zatím drží, do podzimu také nejvíce vyrostly. Zajímavé je, že, ač nejsou ani roční, spodní část kmínku už mají zvrásněný jako staré stromy. Zalévám je po opadu listů tak jednou za tři týdny a to opravdu jen pár kapek z postřikovače.
A teď už se těším na jaro. Doufám, že vydrží zbytek zimy a alespoň ty dva nejnadějnější stromky znovu obrazí.

Delonix regia