K pěstování kal, možná je to v mém případě silné slovo, jsem se dostal vlastně náhodou. Mým zájmem byly a jsou především lilie a mečíky. Na ty jsem měl políčeno, když jsem hledal internetové stránky, které se zabývají prodejem cibulovin a hlíz. Jako asi všichni, kteří podstoupili tuto cestu, jsem narazil na lukon-glads.cz a lukonbulbs.cz. A tady jsem taky poprvé viděl kolik nádherně vybarvených odrůd kal existuje. Dostaly mě okamžitě. A nebýt vysoké ceny hlíz, objednal bych jich asi podstatně víc, než jak jsem nakonec učinil. Cena a představa, že mi nijak levné hlízy shnijí nebo je napadne nějaké roztomilé zvířátko, mě držely v rozletu, takže jsem si nakonec nechal poslat osm odrůd, ale vybírání nebylo jednoduché. Informace o pěstování kal nejsou příliš hojné. Jediný souvislejší článek, který jsem objevil se nachází na pelargonie.cz a pak krátké zprávy v různých internetových diskusích, které, jak už to bývá, si občas protiřečily. Nějaký základ jsem se přesto dozvěděl, a tak, když mi hlízy dorazily (z jejich velikosti jsem příliš nadšený nebyl), jsem se rozhodl je zasadit (přibližně v polovině března). Zvolil jsem způsob "do květináče", neboť jsem chtěl urychlit jejich růst a případné kvetení.
V čem se informace z různých zdrojů shodují, je poznámka, že kvetení lze podpořit sesazením více hlíz do jednoho květináče, avšak je potřeba dát hlízám dostatek prostoru. Otázku, co je to dostatek prostoru, jsem asi řešil nejvíce, protože nikde jsem přesnější údaje nenašel, a měl jsem obavu, že se čtyřmi hlízami v květináči 25x25 cm (vnitřní obvod) jsem to přehnal. Teď už vím, že moje obavy byly zbytečné. Z výše uvedeného důvodu jsem je tedy nakonec rozdělil po čtyřech s tím, že jsem ctil barevnost jednotlivých odrůd. V jednom květináči Schwarzwalder, Black Star, Naomi a Picasso, v druhém Flame, Captain Rodin, Mango a Fire Glow. V tom se ovšem ukázalo jisté úskalí. Potom co mi doma začaly pěkně rašit a venku začaly být snesitelné teploty dal jsem kaly ven (ve dnech, kdy ještě teplota v noci klesala pod deset stupňů jsem je dával domů) . Terasa, kam jsem je umístil je na jižní stranu, takže měly dostatek sluníčka, což většině nečinilo problém, pouze Cameu začaly žloutnout listy, takže jsem je přemístil pod stříšku, kam šlo sluníčko pouze dopoledne. Jenže ani to se jim nelíbilo, což mi dávala najevo především Picasso, která ohýbala květy za světlem. Pokud se mi bude dařit, chtěl bych další kaly rozmnožit semeny, případně rozdělením hlíz a pěstovat každou odrůdu zvlášť.
Další obecnou informaci , kterou bych chtěl rozšířit, je kvetení kal. Na stránkách pelargonie.cz jsem si přečetl, že kvetení těchto květin je střídmé, neboli něco v tom smyslu, že pokud vám kala vůbec vykvete, můžete to považovat za zázrak. Pak jsem objevil v knihovně útlou knížečku "Hlíznaté a áronovité rostliny" (autor: Zdeněk Ježek) na informace poměrně bohatou, kde byly údaje ohledně kvetení pozitivnější. Asi skutečně záleží na jednotlivých odrůdách a dalších faktorech jako je zdraví a velikost hlíz. A není vhodné takové informace zevšeobecňovat, protože pak si začínající pěstitel příliš jasnou představu neudělá. Já můžu jedině napsat o odrůdách , které jsem zasadil. Takže jako nejvděčnější se projevila Picasso, která vykvetla pěti "květy" (i když jeden toulec před plným rozvitím seschl). První "květ" se objevil 17.5.2008 a druhý ho následoval za dva dny. Trvanlivost "květů" byla asi tři týdny, poté začaly zelenat. Schwarzwalder měla a doposud má dva květy a Black Star rozvinula jeden "květ". Není to sice tak bohatá úroda, jako u prvně jmenované, ale když vezmu v úvahu, že se "květy" objevily kolem 27.5.2008 a dosud jsou v plné síle a barvě, tak musím uznat, že mi to jejich vytrvalost bohatě vynahradila. Cameo (tady byla hlíza skutečně malá) měla jeden "květ", který vydržel také přibližně tři týdny.
Ještě se zmíním o dvou chybách, které jsem udělal, a kterých se případný čtenář může vyvarovat. Jelikož mají kaly rády dostatek vláhy, zvolil jsem samozavlažovací květináče, které mají jednu podstatnou nevýhodu. Tou je jejich mělkost, právě díky zavlažovacímu systému, který v nádobě zabírá významný podíl prostoru, takže i dostatečně široké květináče jsou stále mělké. Naopak stonky a řapíky listů jsou poměrně dlouhé, takže zvláště teď, kdy hlízy už nemají tolik síly, se začínají listy i květy vyvracet . Samozřejmě není to žádná tragédie, rostliny jsem svázal, a je po problému.
Na druhou chybu jsem přišel až po přečtení zmíněné knížky, naštěstí včas. Zasadil jsem kaly pouze do rašeliny, což autor díky nízké výživové hodnotě tohoto substrátu v žádném případě nedoporučuje. Vyřešil jsem to přidáváním dávky krystalonu do zálivky, asi jednou za tři neděle během dvou měsíců.
Poslední věc: pokud jste dočetli až sem, možná jste si všimli, že se vůbec nezmiňuji co se dělo se zasazenými kalami v druhém květináči. Vysvětlení je jednoduché. Rostly krásně, listová plocha bujela. Až jsem se jednoho dne vrátil domů z práce, první jsem objevil hlínu na chodbě v psím pelechu, zrychlil jsem krok a vydal se směr dvorek, kde jsem spatřil to, o co jsem vůbec nestál, jeden z květináčů převržený a na ploše jednoho metru čtverečného rozházená kašovitá hmota z listů, hlíny a mezitím hlízy s ulámanými pupeny. Nejdřív jsem přemýšlel co budu dělat, pak jsem začal bezradně zachraňovat hlízy, za chvíli jsem volal, ženě, co mám dělat, načež jsem seřezal psa, a nakonec se zkoncentroval a začal zachraňovat co se dalo.Dnes, kdy píšu tento článek, už zase raší nové listy i v druhém květináči, jedna hlíza nejeví známky života, ale to nejevila ani před incidentem, už když přišla v zásilce zdála se mi podezřelá. Jedna z kal vypadá, že by mohla ještě letos kvést, tak uvidíme. Každopádně pokud to přežijí a přežiji do příštího roku i já, podělím se s vámi o informace i o těchto odrůdách a věřím, že i o dalších nových kalách, které mám v plánu objednat.
Fotogalerie: omsa.rajce.idnes.cz/Zantedeschia/
