19.06.2009 21:48
Když jsem zjistila, že výsevy lithopsů nejsou taková věda, jak jsem si dřív myslela, vrhla jsem se do nich po hlavě. Tzn. že jsem po prvním docela zdařilém pokusu o výsev objednala dalších cca 100 druhů na podzim 2008 a na přelomu zimy a jara 2009 jsem objednala dalších 174 druhů, přece nebudu troškařit, že…
Jedinou obavu, kterou jsem měla s dalším pěstováním, bylo přesazování. Do čeho sadit jsem ani moc neřešila. Spíš kdy začít přesazovat. V dostupné literatuře a na internetu jsem se dočetla, že je ideální přesazovat až po roce od výsevu. Jenže já vysévám do květináčků 4x4 cm a vzhledem k tomu, že počet semen v balení byl většinou jednou takový, než jaký byl uváděn na objednávce, vyklíčené lithopsy se začaly v květináči poněkud tísnit ještě před převlékáním. Téměř u všech jsem se snažila přesazovat aspoň až po převlečení, ale protože se nepřevlékají ve stejnou dobu, vždycky se našlo pár semenáčků, které jsem musela přesadit i nepřevlečené.
Směs jsem namíchala ze substrátu pro pokojové rostliny, rašeliny, písku a pemzy. Semenáče jsem přepíchávala do květináčků 6x6 cm. U prvních výsevů jsem používala směs dopředu namíchanou, tudíž suchou a postupovala jsem tak, že jsem udělala párátkem díru (do sypkého se to dělá hodně blbě…) a semenáč jsem tam pomocí druhého párátka nějak „vpasovala“. Letos jsem ovšem při přesazování objevila úžasnou věc. Rašelina i substrát pro pokojové rostliny jsou v zakoupeném pytli vlhké, a díky tomu, že jsem si směs připravila těsně před přesazováním, jsem zjistila, jak se do vlhkého substrátu úžasně přepichuje. Navíc jsem místo párátka začala používat pletací jehlici (takovou tu kratší, která je špičatá z obou stran, pletou se na ní ponožky). Díry pro semenáče držely a na jehlici se na rozdíl od párátka vlhký substrát nelepil.
Dalším velkým pomocníkem se mi stala pinzeta, s kterou jsem dřív nerada pracovala – měla jsem pocit, že v prstech mám přeci jenom víc citu. Měla jsem totiž obavu, že tělíčka lithopsů jsou drobná a křehká, tudíž lehce zničitelná. Tato obava se ukázala být lichou. Nakonec jsem zjistila, že to s ní rychleji odsýpá. Používala jsem ji jak při vyndávání semenáčů z původního květináčku, tak při sázení do nového.
Původní květináček jsem nejdříve pomačkala, aby výsevní substrát povolil, pak s jsem s ním lehce poklepala o stůl a pokud to šlo, tak část substrátu vysypala a semenáčky pinzetou přendala na papír na stole, kam jsem je kladla po čtyřech až pěti vedle sebe, aby se mi líp počítaly a abych věděla, kolik květináčků si mám připravit.
Květináčky, do kterých jsem přesazovala, jsem plnila substrátem až po předchozí přípravě hlavně z toho důvodu, aby substrát zbytečně nevysychal – namíchaný substrát mám uskladněný v kbelíku s víkem (od nějakých křupek či co tam bylo) a pokud zrovna něco nepřesazuju, tak je uzavřen, čímž zabráním zbytečnému vysychání.
Jak dopadlo mé první obávané přesazování jsem popsala v článku o zalévání. Druhé „velké“ přesazování se konalo někdy v dubnu a i když některé semenáče byly hodně malinké – třeba Li. pseudotruncatella – řekla bych, že je daleko úspěšnější než to první. Nějaké ztráty jsou, ale to spíš připisuji moudru, které říká, že přežívá jen nejsilnější jedinec. Výjimečně v tom nemám hubitelské prsty já….což ještě neznamená, že se v průběhu dalšího pěstování nedopustím nějakých jiných kiksů.
