24.10.2010
Nízká orchidej nese druhové jméno po německém cestovateli a sběrateli Dr. Limprichtovi. Přirozenou oblastí výskytu Pleione limprichtii, která byla do kultury introdukována v roce 1935, je západní Sichuan a severozápadní Yunnan v Číně. Roste v lesích ve výšce 2000 až 2500 m. n. m.
Orchidej jsme koupili na každoroční jarní výstavě skalniček v Brně v roce 2009, protože jsem chtěl trochu oživit skalku kvetoucími rostlinami. Je pravda, že jsem byl poměrně skeptický při představě, že rostlina zůstane přes zimu venku, a proto jsem se pro jistotu připravil na možnost, že orchidej nepřežije. Na druhou stranu je to asi jediný druhu tohoto rodu, který měl jistou šanci zimní měsíce zvládnout.
Rostlinu jsme koupili již s velkým poupětem. I po přesazení do skalky poupě pokračovalo v růstu a ještě na začátku května se rozvinulo. První i druhý asi o čtrnáct dní opožděný květ orchideje kvetly cca do poloviny června. Nemám s pěstováním pleionek žádnou velkou zkušenost, ale možná k dlouhodobému kvetení přispěla i poloha skalky, kdy sluneční paprsky do toho místa v měsících na přelomu jarních a letních měsíců dopadají až kolem jedné hodiny.
Co se týká substrátu, první podmínku propustnost, kterou uvádějí zkušení pěstitelé, jsem dodržel. Dále uvádějí, že by neměla půda obsahovat vápník. Možná není Pleione limprichtii tak striktně vyhraněná co se týká pH půdy, protože podle rozborů, které jsem měl možnost provést během mého studia, má zemina v naší zahradě pH 7,2.
Když začaly podzimní deště, přikryl jsem rostlinu plastovým kelímkem, nic důkladnějšího se mi nechtělo vymýšlet. Zima 2009/2010 byla skutečně kvalitním testem mrazuodolnosti. Orchidej pravděpodobně zachránila dostatečná sněhová pokrývka, která přetrvávala po celou dobu mrazů. Při psaní článku jsem si na fotografiích na internetu všiml, že jsou rostliny pěstovány s pahlízkami ponořenými v substrátu. Jelikož jsem orchidej zakoupil v květináči s pahlízkou zasazenou nad substrátem, zasadil jsem ji takto i do skalky. Nevím, jestli je to tak správně, ale ani tako zvolená výsadba evidentně rostlině neublížila.
Rostlina letos znovu krásně vykvetla a z původních dvou zakoupených pahlízek se rozrostla na pět. Vegetační dobu orchidejí tak jako všech rostlin na skalce jsem letos nechal v rukou přírody, pouze dvakrát v nejparnějších dnech jsem skalku, která má rozměry cca 1 x 1 m, pokropil konví vody. Poslední listy definitivně opadly začátkem října a s nimi se scvrkly i původní pahlízky z loňského roku. To jak jsem si přečetl na stránkách pana Týbla je dáno tím, že rostliny mají jednoletý vegetační cyklus - rostliny během jednoho roku vytvoří novou pahlízku, která po odkvětu zahyne a z její báze vyroste nová. Koho tato orchidej zaujala, doporučuji klinknout na stránky pana Týbla https://pleione.cz/. Kromě fotek nádherných rostlin a jejich nabídky k zakoupení se zde dozvíte cenné informace o vegetačním cyklu a pěstování jednotlivých zástupců rodu Pleione. Pro mě je tato rostlinka přece jen „pouze“ doplňkem skalky, a i když by to určitě stálo za to, pochybuji, že se někdy k systematičtějšímu pěstování pleionek dostanu.
