30.12.2012
Semena této pelargonie jsem zakoupil v roce 2010 označené I. a II. U semen označených římskou jedničkou byla poznámka „černý květ“ u římské dvojky „nafialovělý květ“. Z každého výsevu mám pouze jednu rostlinu. Odchylky v barvě květu zatím nemohu potvrdit, neboť letos vykvetla pouze „dvojka“. Květy se objevily v polovině srpna a ještě teď je na rostlině stále stejné květenství, nyní dosahující asi 30 cm. Pelargonium sidoides totiž vytváří charakteristické květenství, kdy se květní stopka rozvětví většinou ve dva nepravé okolíky, které jsou tvořeny průměrně sedmi květy. Z jednoho z této dvojice okolíků znovu vyrůstá květní stopka a v odstupu asi 5 cm od předchozího rozvětvení začne znovu vytvářet okolíky.
Rozdíly jsem ale zaznamenal v barvě a tvaru listu. Listy Pelargonium sidoides II. mají tmavě zelenou barvu s šedavým nádechem, kdežto typ I. má povrch listů světle zelený. Okraje čepele jsou u prvně zmiňované rostliny hlouběji vykrajované než u typu I. Obě pelargonie mají však dospělé listy okrouhlého až trojúhelníkovitého tvaru.
Pelargonium sidoides II.
Pelargonium sidoides I.
Pelargonium sidoides má převážně letní růst, což jsem si v první sezóně tak nějak zapomněl zjistit, takže jsem mladé semenáče přes léto trápil na sucho s ostatními pelargoniemi se zimním růstem. Možná i díky chladnějšímu uskladnění na schodech na půdu, rostliny můj „experiment“ přežily, a s podzimní zálivkou vyhodily první nové listy. Pouze mi bylo divné, než jsem se dokopal k přečtení článku o jejich pěstování, že nepřirůstají takovým tempem jako pelargonie se skutečně zimním růstem. Naštěstí tento druh není ani striktně letní, tak mu mírná zimní zálivka neublížila.
Letní vegetaci Pelargonium sidoides předurčuje její přirozený výskyt ve východní část Jihoafrické republiky, kde převládají letní srážky. Kromě JAR roste také v Lesothu, kde vystupuje až do výšky 2300 m. n. m. V takových nadmořských výškách, kde se vyskytují mrazíky a sníh, přečkává zimní období v bezlistém stavu. Díky svému velkému rozšíření roste druh v různých druzích půd, od písčitých po jílovitě-hlinité, podkladem je břidlice nebo čedič.
Pelargonium sidoisdes snáší přímé slunce a kvést může po celý rok, nejvíce však na jaře a v létě, což je v její domovině období října až ledna. Jestli jsou květy samosprašné nebo cizosprašné, se mi nepodařilo zjistit. První květy v rozvíjejícím se květenství, jsem se pokoušel sprášit štětečkem, ale semena se nevytvořila. Nevytvořila se ani na květech, jejichž případně opylování jsem nechal na přírodě.
