13.11.2011
Jak už jsem se kdysi zmínil, středem mého zájmu jsou především pelargonie ze sekce Hoarea, ale zajímavé druhy se najdou i v jiných sekcí. Tak například dnes zmiňovaná rostlina je řazena do sekce Polyactium. I tato sekce obsahuje druhy s podzemními hlízami tak jako sekce Horaea, to ovšem není případ Pelargonium gibbosum. Jedná se o keřovitou rostlinu, jejíž druhový název odkazuje na hrboly, které se tvoří mezi jednotlivými větévkami.
Rostlina si nezasloužila článek svým kvetením, i když by teoreticky mohla v této době kvést. Dle literatury kvete od listopadu do dubna. Zároveň s květy se objevují i listy, což znamená, že jde o zimní druh. Tomu odpovídá i jeho přirozené stanoviště, kterým je západní pobřeží Jihoafrické republiky.
Ale zpět k těm zásluhám. Rostlina mě upoutala svou nezdolností. Jako všechny zimní druhy skončila v bedýnce na půdě, kde není v létě zrovna ideální klima. Asi v polovině léta jsem bedýnky přesunul alespoň na schody na půdu, kde byly přijatelnější teploty. Neměl jsem ovšem příliš příležitostí rostliny kontrolovat, neboť díky rekonstrukci domu jsme bydleli v podnájmu, takže jsme při večerních návštěvách našeho stanoviště vždy stihli pouze pozalévat rostliny venku, které byly právě ve vegetaci. Až na konci léta jsem si vzpomněl, že bych mohl pokropit i rostliny na půdě, to už ovšem keřovité Pelargonium gibbosum nebylo v příliš dobré kondici. Něco podobného už jsem zažil s jednoletými semenáčky jiných druhů, které jsme zase naopak opomněli zalévat přes zimu a tak z nich zbyly pouze uschlé tyčky. Proto jsem pelargonii nedával příliš šancí a dokonce jsem se již smířil s tím, že o druh přijdu. Překvapením proto bylo, jak rychle se rostlina dostala do vegetace, když jsem zimní druhy přenesl ven a začal zalévat. Nemusel jsem ani přistoupit k odřezaní některých větévek, obrazily všechny. I když jsem rostlinu zakoupil již jako semenáč, tak její stáří i s mým pěstováním odhaduji tak na dva roky, takže se s drasticky suchou periodou vyrovnala velice dobře.
Nepotěšilo mě ale pouze to, jak se rostlina rychle vzpamatovala. Už na jaře, kdy se pelargonie se zimní vegetací chystali na letní odpočinek, jsem naplánoval, že je na zimu umístím do našeho malého vytápěného polykarbonátovníku. Každý, kdo má určité zkušenosti s pěstováním druhů z jižní polokoule z oblastí se zimními srážkami, ví, jak ošemetné jsou pro tyto rostliny naše zimy s nedostatkem světla. Minulou zimu jsem měl všechny pelargonie na parapetu za oknem a na mnoho z nich nebyl příliš hezký pohled, ani Pelargonium gibbosum neměla ideální rozměry listů, což můžete porovnat i na fotografiích.
1. Fotografie - pořízení rostliny 4.9.2010
2. Fotografie - rostlina 23.11.2010
3. Fotografie - 13.11.2011
Zatím všechny rostliny vypadají solidně a listy mají pěkně kompaktní. Je pravda, že listopadové počasí se co do slunečných dní letos překonává a zima teprve začíná, takže ještě uvidíme. Experiment, který jsem letos přichystal, se netýká jenom pelargonií, ale také například tylecodonů, cibulovin a áronů. Ale o tom, jak si povedou v malém polykarbonátovníku, který bývalý majitel používal k přezimování kaktusů, ale ne pro rostliny v plné vegetaci, pravděpodobně napíšu samostatný článek, ovšem až na jaře (už aby to bylo).
Morfologii rostliny lze celkem dobře nalézt v literatuře, takže na závěr snad jen jedna zajímavost. Žluté květy, jichž nese květní stonek 6 – 14, vydávají vůni v noci, po západu slunce. Pravděpodobně tak lákají hmyz k opylování.
