„Parožnatka“ (aneb pár postřehů k rodu Rhombophyllum)

„Parožnatka“ (aneb pár postřehů k rodu Rhombophyllum)

Článek nebude o kapradinách, jak by mohl naznačovat nadpis. Jde o moje osobní pojmenování sukulentní rostliny z čeledi Aizoaceae, Rhombophyllum nelii Schwant. Důvod je prostý. Pomáhám si tak při debatách s mojí drahou polovičkou, pokud zrovna nejsem u rostliny tak blízko, abych se mohl podívat na štítek zapíchnutý v zemině. Fakt je, že to nemá příliš velký úspěch, neboť Romča stejně většinou neví o jaké kytce mluvím. Je to spíš pomůcka pro mě. Protože některé názvy rostlin ne a ne mi utkvět v mozkových závitech. V případě „parožnatky“ je to možná také způsobeno skutečností, že mě tato rostlina nijak zvlášť nebrala, alespoň zpočátku, do doby než se ze zeminy čouhajících fádně zelených chapadel začal stávat efektní stromek s kmínkem, který má v současnosti asi 3 cm.

Rhombophyllum jsme koupili v roce 2005, v nevinných počátcích, kdy jsme ještě netušili, jakou vášní se pro nás sukulenty stanou, a tudíž patří mezi naše nejstarší exempláře.

První léto se na rostlině objevil jeden květ, druhý rok už byly dva. Loni jsme tedy očekávali, že dodrží tradici a dočkáme se květů tří. Rhombophyllum nás však překvapilo tím, že kvetlo ve dvou fázích. Začalo začátkem června a po krátké pauze, kdy se z prvních květů vytvořily semeníky, vyhodilo další tři nebo čtyři jasně žluté květy, takže celkem se jich na rostlině během léta objevilo asi deset a kvetlo až do konce září. Semen jsme se samozřejmě nedočkali, protože nás ani nenapadlo, že bychom měli květům pomoci s opylováním. Třeba tento rok. Rostlina je evidentně ve věku, kdy už by mohla květy zářit.

Rhombophyllum však už máme rozmnožené řízkem. Po prvním pokusu, který se nevydařil, Romča v srpnu zasadila další zdřevnatělou větvičku s několika sukulentními listy, která se již bez problémů ujala.

Ani pěstování ze semen asi nebude příliš složité. Vyzkoušeli jsme si to na jiné druhu. A to na R. rhomboideum . Na rozdíl od prvně jmenovaného druhu má stonek zakrnělý, takže se mi ani v dospělosti asi příliš nezavděčí. Z patnácti objednaných semen nám vyklíčilo sedmnáct rostlin. Ne to není chyba, ani zázrak. Každý, kdo má zkušenost s objednáváním semen ví, že některá jsou skutečně mikroskopických rozměrů, takže spočítat je, je nadlidský výkon. Prokázaly i velice rychlou klíčivost. Romča je vysela do substrátu, který si sama namíchala a používá pro všechny výsevy (viz článek „Výsev sukulentů), 21. října a za pět dní už byly některé z nich venku. Svítily jsme jim zářivkami. Nyní už za sebou mají první přesazení a užívají si světlo prvních prodlužujících se dní za oknem (pokud náhodou před odchodem do práce nezapomeneme vytáhnout žaluzie).

Literatura uvádí, že keříky Rombophyllum nelii mohou být až 30 cm vysoké. Náš exemplář má nyní 10 cm na výšku. Při pohledu na vetchý kmínek (znásobeno celkem rozložitou korunou) jsem měl pocit, že bude náchylný na přelití a vlhký substrát. Časem jsem však zjistil, že zalévání u této rostliny nebude žádná věda. V létě vše závisí na teplotě a slunečných dnech a pokud je teplo, je možné zalévat Rombophyllum bez problému jednou týdně. V zimě se řídíme vzhledem typicky sukulentních listů, na kterých dobře člověk pozná, podle jejich měkkosti nebo svraštělosti, kdy potřebují zalít. Jelikož rostlinu s dalšími méně náročnými sukulenty máme v nejchladnější místnosti, což u nás znamená 13 º C (pokud nepřijede návštěva, kvůli které tam musíme na radiátoru otočit kohoutem), zaléváme Rombophyllum asi jednou za tři týdny i v zimě. Vždy ale jen mírnou dávkou z postřikovače.

Pod zelenými listy je na postraních větvičkách také poměrně dost seschlých šedě zbarvených listů, které přesto nejdou nijak lehce odtrhnout, takže se o to ani nepokoušíme. Zatím nemáme zkušenost, že by tím rostlina byla náchylnější na napadení různou drobnou havětí.
Rostlina je zasazená v bonsajové misce, ve směsi cca 1/3 substrátu pro pokojové rostliny, 1/3 drobného štěrku, 1/3 rašeliny a přiměřeně písku.

Rod obsahuje ještě druh R. dolabriforme, který si Romča časem jistě také pořídí, neboť Aizoaceae jsou její srdeční záležitost. Rostlina také vytváří vysoký keřík. Naleziště všech tří druhů je v jihovýchodním Kapsku.

Rhombophyllum