21.3.2011
Většinou si o článek řekne rostlina, která vykvete (že bych to už někde četl?). Dendrosicyos jsem si vybral čistě proto, že se již před pár dny probudil. Mohlo by se to zdát celkem jako fádní důvod. Probouzí se přeci každá rostlina, pokud ji tedy pěstitel neumoří přes zimu suchem, což vůbec není složité ani u xerofytů, jak jsme se o tom několikrát s Romčou přesvědčili. Ale právě to co v časném jaru předvedl dendrosicyos, mi poskytlo dobrý příklad zaznamenat, jak se chovají rostliny za určitých podmínek, které jim pěstitel nadělí k přezimování.
Rostlinu jsme si pořídili v roce 2009 na Zavírání sezóny v Chrudimi. Tehdy jsem o ní toho příliš nevěděl, ale jelikož mi okamžitě padla do oka, vyjímala se mezi těmi notoricky nabízenými sukulenty, nebylo mi líto dát za ni o něco vyšší finanční částku. Taky to byl jeden z pouhých dvou exemplářů, které byly na akci k mání. A i když to není rostlina neznámá, ani dnes se nijak zvlášť nenabízí.
Zakoupili jsme rostlinu v plné vegetaci a s přicházejícím podzimem jsme ji umístili do studenější místnosti s průměrnou teplotou 16 °C, kde přezimovala nasucho. Vodní půst na ní nebyl nijak znát, spíš patří mezi druhy, u kterých se vodní deficit projeví opadem listů, čímž se samozřejmě přes zimu nelze řídit. Podmínky zimování se však pravděpodobně projevily na opožděném probouzení rostliny. První rašení listů jsme zaznamenali až na koni června a do začátku září se na rostlině na vrcholku vytvořily jen čtyři větší listy, které již ke konci září začaly žloutnout a opadávat. Tento průbě vegetace samozřejmě nemusel být daný jen podmínkami, které jsme rostlině poskytli my. Mohlo se na tom také podepsat minimu slunečných zimních dnů, letošní zima je v tomto ohledu o hodně přívětivější. I začátek loňského léta byl hodně mizerný.
Letošní zimu jsme na to šli jinak, i když se nejednalo o nějaký záměr. Prostě jsme rostlinu zimovali v teplejší místnosti, kterou máme vyhrazenou převážně pro rostliny, jejichž domovinou je Madagaskar, a kde se pohybuje průměrná teplota kolem 20 °C. Rostliny v této místnosti zalévám (no abych to popsal přesněji: přicmrdnu k nim trochu vody) jednou týdně nebo jednou za čtrnáct dní, podle habitu každého druhu. Jsou asi i teplotně náročnější xerofyty, co se přezimování týká, ale podle zkušeností našich přátel, lze tento druh v podmínkách skleníku, kde se z ekonomických důvodů teplem šetří, spolehlivě zahubit. Dendrosicyos se nám každopádně v teplejším zimovišti odměnil živelným narašením, které započalo již koncem února, a již dnes vypadá rostlina lépe než loni na začátku září, o čemž svědčí i fotografie.
Dendrosicyos socotrana (uvádí se i socotranus) je jediným stromovitým zástupcem čeledi cucurbitaceae. Také jde o monotypický endemický druh ostrova Sokotra, roste také na ostrově Samha, který náleží Jemenu. Při zkoumání fylogenetického původu čeledi Cucurbitaceae bylo mimo jiné zjištěno, že dendrosicyos je přibližně dvakrát starší než ostrov Sokotra, a tak jej lze pokládat za ostrovní relikt linie původně se vyskytující na (dnešní africké) pevnině (H. Schaefer et al. 2009). Dendrosicyos tvoří součást sukulentních křovin rostoucích na vápencovém podkladu, případně na vyvřelých horninách.
Dendrosicyos dorůstá výšky 6 metrů a kmen má lahvovitý tvar jaký můžeme vidět například u adenií. Až na stromovitý habitus nese rostlina typické znaky své čeledi. Peřenolaločné listy jsou pokryté trichomy, květy jsou pětičetné se žlutavými korunními plátky a zasychají na špičce tloustnoucí dužnaté bobule.
Na internetu jsem se dočetl, že rostlina vytváří květy (dle konkrétního experimentu) po pěti letech pěstování. Rostlina byla ovšem přihnojovaná ve čtrnácti denních intervalech a ke konci prvního roku měřila jeden metr. Takový způsob pěstování si my nemůžeme dovolit. Nevím, jestli se lze dočkat květů i při „bonsajovém“ způsobu pěstování dendrosicyosu, ale pokud ano, může to být námět na pokračování tohoto článku.
 |
| Dendrosicyos |
