26.6.2011
Vždycky jsem tvrdila, že čistokrevného psa s průkazem původu bych nechtěla ani za nic, a že nejlepší psi jsou kříženci z útulku (viz Sára a Fox). Jenže bych to nebyla já, aby se u mě neprojevilo pořekadlo „Odříkaného chleba největší krajíc“.
Na podzim jsem od Páji dostala knihu PES (Encyklopedie) od Dr. Michal Císařovského, ve které jsem si listovala a na koho jsem nenarazila. Ano, na Faraónského psa. A samozřejmě to byla láska na první pohled.
Jelikož jsme se s Pájou shodli, že tři psi v baráku je moc, tak jsme se domluvili, že si ho pořídíme, až nám jeden ze psů odejde do zvířecího nebe.
My jsme se sice dohodli, ale zdravotní stav Foxe a Sářina závislost na druhém psovi jednali tentokrát za nás.
Při nedávném Foxově vyšetření jsme zjistili, že má sníženou funkci štítné žlázy a zhruba před třemi týdny (asi dva měsíce po vyšetření) mu veterinářka Evka zjistila šelest na srdci, šelest na průduškách a hlavně bolest jeho jedné zadní nožičky a páteře. Vyfasoval prášků jako důchodce (ne, že by jím už nebyl) a já jsem začala přemýšlet, jestli by nebylo na čase pomalu začít shánět štěňátko Faraona. Rodinná rada (Pája) to schválila a já začala brouzdat na internetu s tím, že kolem vánoc nebo nového roku by to bylo ideální.
Našla jsem vrh ve Švédsku, zrovna se štěňátka narodila, tak jsem pověřila kamarádku Marii, aby zjistila podrobnosti. Bohužel byla všechna štěňata zadaná a čekací doba na další dva roky, tak jsem hledala jinde. Obrátila jsem se na paní Pipalovou z Ostrožské Nové Vsi, jestli náhodou nemá ještě volnou fenku z prosincového vrhu. Neměla, ale poslala mi odkaz na paní doktorku Evu Gornyiczkou ze Slovenska, která má zrovna štěňata, tak jsem si řekla, že to zkusím.
Evě jsem napsala v úterý 21. 6. 2011. Odpověděla mi, že ještě nedávala inzerát a že má jednoho pejska a ten je volný. Mé srdce začalo jásat. Ve středu jsme se začaly domlouvat, že se na něj v sobotu přijedu podívat, když se mi bude líbit, tak zaplatím zálohu a začátkem července si pro něj přijedu.
Jelikož se mi povedlo ukecat moji milovanou sestřičku, aby si se mnou udělala výlet, dopadlo to tak, že jsme jeli autem a jako druhého řidiče přibraly kamaráda, aby to sestra nemusela odřídit sama. Nedalo mi to, a napsala jsem Evě, jestli bych si nemohla Anka odvést hned v sobotu, abychom nemuseli jezdit dvakrát, přeci jenom je to trochu z ruky. A světe div se, Eva neměla nic proti. Po přečtení jejího souhlasu jsem radostí skákala skoro až do stropu.
V pátek po práci jsem vyrazila k ségře, samozřejmě jsem nemohla dlouho do noci usnout a ráno jsem vylítla z postele pomalu jak řízená střela.
Cesta byla v pohodě a kolem dvanácté hodiny jsme byli na místě určení. Jaká byla radost moje i Evina, když ke mně Ank přiběhl, očuchal mě a vyčural se mi před nohy (podobně jako Fox, když jsme si ho brali z útulku). Prostě jsem byla jeho a on byl náš.
U Evy a Petra jsme strávili příjemné odpoledne a doufám, že se zase brzo uvidíme.
Cesta domů byla taky v pohodě. Prvních asi 40 km Ank brečel a byl nešťastný, potom na chvilku usnul, pak se vyblinkal, potom zase usnul, ale otočený ke mně zadkem (asi byl naštvaný, že jsem ho odvezla od maminky) a na cestě od ségry do Brna mě vzal na milost a spinkal na mě.
Seznámení Anka s Pájou, Sárou a Foxem proběhlo taky v pohodě (Sárinka je ráda, že má s kým řádit, protože pana Foxe to už vůbec nebaví) a i první noc s nimi strávil na pelechu, z čehož mám velkou radost.
Ank se narodil 10.4.2011, otec: Mesmerizing Manhattan at Arsinoé, matka: AUDREY HEPBURN ARSINOÉ
