„Tradiční prodejní výstava sukulentů, kaktusů, tilandsií a miniaturních orchidejí 2009“ v Brně

Podzim je na sukulentářské akce poměrně bohatý, a když k tomu ještě přidám výstavy rostlin z jiného ranku, jako například skalničky, pak je těžké se rozhodovat, kterou z nich navštívíme, a kterou si budeme muset nechat ujít.

O účasti na výstavě, o které teď píšu jsme měli jasno. Nejen proto, že ji máme tzv. doma. Těch důvodů je mnohem víc. Přehlídka rostlin je maximálně reprezentativní, perfektně uspořádaná, každý rok s menšími obměnami. Na to, že je sukulentní svět velice rozmanitý, tak člověk nemá pocit, že by zde něco podstatného chybělo, a na své si zde přijde i člověk, který už se do pěstování ponořil o něco víc než je obvyklé. Zároveň však výstava není nijak přesycená a člověk by zvládl se ke každému výstavnímu stolu znovu vrátit aniž by ho začaly bolet nohy. Zavítali jsme na výstavu už po třetí, a letos mě akce nadchla asi nejvíce. Poprvé jsme si s sebou vzali fotoaparát. Focení připadlo na mě a hned po zakoupení lístků jsem ho vytáhl a začal mačkat spoušť a fotky začaly přibývat neskutečným tempem. Prošli jsme první částí skleníku, která je věnována stálé výstavě Botanické zahrady. Tato část je věnována především pěkně vzrostlým kaktusům a aloím.

Samotná místnost věnovaná výstavním rostlinám byla rozčleněna jednotlivými stoly, v nichž byly rostliny zapuštěny do písku. O přehlídku kaudexních a pachykaulních rostlin, což byly všechno úctyhodné exempláře, se postaral Petr Pavelka, o čemž svědčily nezaměnitelné štítky u jednotlivých rostlin. Kdo se postaral o další sukulentní rody nebylo poznat, což by byla jedna za dvou mých výtek k této výstavě. Každopádně rostliny byly všechny krásné a navíc byly opatřeny čitelnými popisky. Nejvíc jsem si asi užil části věnované čeledi Asclepidaceae (vím, že je tento název už neplatný, ale mě se líbí víc než ten nový). Jelikož jsme si nedávno touto čeledí značně rozšířili naši sbírku, poopravili jsme si názor na tyto sukulenty, který je obecně tradovaný, a který jsme také přebrali, že jsou tyto rostliny zajímavé pouze květem, protože „tělo“ je stále o tom stejném. Ale není to pravda. Přesto jsem ocenil, že převážná část „asklépek“ během výstavy právě kvetla.

Další části výstavy byli věnované euphorbiím, haworthiím, dorsteniím, epifytním orchideím, myrmecodiím, kaktusům a tilandsiím.

Za další plus této výstavy považuji informační panely, které obsahovaly mapky světadílů s vyznačeným výskytem sukulentních druhů.

Zajímavým nápadem je i vitrína věnovaná každý rok určitému tématu. Loni, jestli se nepletu, byla na téma „jak vypadají semena sukulentních rostlin“. Letos se návštěvníci mohli podívat, jak vypadají různé sukulentní druhy ve stádiu ročních semenáčků, což pro laickou veřejnost může být určitě zajímavé, neboť výsevům se určitě nevěnuje každý. A, že na takovouto výstavu nezavítají jenom zanícení sukulentáři, o tom jsem se osobně přesvědčil v prodejní místnosti, kde jsem pobaveně sledoval, jak se jistá paní snažila získat to krásně kvetoucí Adenium obesum, přičemž ji student obsluhující pokladnu musel bohužel prozradit, že tyhle „lidové“ rostliny byly hned rozebrány.

My jsme ovšem měli spadeno na jiné kousky. K prodejní místnosti jsme se vydali přes další části botanického skleníku, v nichž rostly palmy a cykasy, v další místnosti byly milovníci tepla a vlhka, jako banánovník s krásným trsem banánů, lekníny a áronovité rostliny, takže jsme byli rádi, když jsme se ocitli v chladnější chodbičce vedoucí k prodejní části.

Té se týká moje druhá výtka k výstavě. Asi není jiná vhodná místnost v Botanické zahradě, která by se dala využít, bohužel to nemění nic na faktu, že při srocení více jak dvou lidí v místnosti, byl pohyb mezi stoly s nabízenými sukulenty dost značným problémem. Výběr sukulentů byl však přinejmenším zajímavý, takže i přes stížené podmínky k soustředění se při vybírání nových rostlin do naší sbírky, jsme neodcházeli s prázdnou.

Navíc jsme se díky panu Tomandlovi, který byl osobně přítomen, jako ostatně každý rok, dozvěděli, že ty breberky, které máme na listech dioscoree, jsou puklice.

Tímto bych mu chtěl poděkovat nejen za tento poznatek ale i za pořádání výstavy, jejímž je hlavním strůjcem a doufám, že bude mít chuť pokračovat v téhle bohulibé činnosti minimálně dalších deset, nebo lépe dvacet, let.

To nejlepší na konec. Na každém kroku byly letáky s upozorněním na existenci SPS a odkaz na webové stránky. Jestli se zde podařilo získat nové členy nevím, každopádně i nás se pan Tomandl pokusil zlanařit. Nebylo to ovšem zapotřebí, neboť už členy jsme, tedy pouze Romča, já jsem jejím tichým přispěvatelem.

Fotky z výstavy najdete zde.

Fotky z Botanické zahrady a z venkovní expozice "Bájná zvířata" - práce žáků výtvarných ateliérů ZUŠ, Brno, Veveří 133, najdete zde.