Lysice 8.8.2009

Návštěva zámku v Lysicích

O historii zámku se dočtete na webových stránkách www.boskowan.cz/historie/lysice/historie.html

Jelikož nás tento víkend čekala tradiční letní návštěva mých rodičů, měl jsem za úkol navrhnout nějaký cíl sobotního výletu. Variant jsem měl nakonec několik, mimo jiné návštěvu Mohelenské hadcové stepi, ale otec se vyjádřil, že do stepi teda nemusí, takže o ní psát dnes nebudu. Možná nám to s Romčou vyjde na podzim, takže se článku o ní také dočkáte. Další varianty výletů už se převážně týkaly historie. Vyhrál to vzdáleností nejdostupnější zámek v Lysicích. Na místě nás potěšilo zjištění, že kromě prohlídky nabízející tradiční téma život majitelů zámeckého panství, byla jedna prohlídková trasa zaměřena na květenu zámeckého parku, zahrnující jak exteriéry tak interiéry, které představovaly skleníky a oranžerii.
Trasou provádějí žáci zahradnické školy, takže se můžete dozvědět rodové i druhové jméno pěstovaných rostlin. Položil jsem i jednu kontrolní otázku na název stromu, který nebyl součástí výkladu, a po krátkém přemýšlení průvodkyně jsem dostal odpověď. Mohu jen doufat, že správnou. Neboť, ač také student zahradnické školy, moje znalosti nejsou nijak okouzlující, ale můžu se vymlouvat, že jsem zatím neměl dendrologii v osnovách.
V parku je možné shlédnou slušné exempláře jinanu dvoulaločného, katalpy, dřínu obecného buku červenolistého, mišpule německé a také tisu červeného sestříhaného do tvaru kupole s vchodem umožňujícím vstup do vnitřku koruny, jehož hraběnka používala jako převlékárnu, když se koupala v blízkém rybníčku.
Na své si částečně v zámecké zahradě přijdou i příznivci sukulentů. Ty zde byly zastoupeny především různými druhy rodu Aeonium, Crassula a Echeveria.
Prohlídka byla zakončena návštěvou skleníku a zahradnických záhonů, kde byla skutečná všehochuť, z které mě osobně nejvíce zaujala kvetoucí mučenka, a pak také zantedeschie, které už měli ovšem kvetení za sebou. Celá akce trvala téměř hodinu, takže jsme překročili oficiálně vymezených padesát minut. Musím se zde přiznat, že to je i částečně moje a Romčina vina, neboť jsme se často nechali strhnout k focení zajímavostí a skupinu jsme tak brzdili v plynulém postupu prohlídky.
S prohlídkou zámku se jednalo o dvouhodinovou porci zážitků, kterou jsme se rozhodli vstřebat návštěvou restaurace, ale jelikož tyto stránky nejsou věnovány gastronomii, končím touto větou článek o sobotním výletu, a vy můžete pokračovat návštěvou fotogalerie.