Chorisia speciosa A. St.-Hil.

Kdo viděl fotografie stromu z čeledi Bombacaceae, o kterém se chci dnes zmínit, určitě mi dá za pravdu, že je skutečně nádherně bizarní, a to hlavně díky kmeni, který je v dospělosti ozdoben hustě nahloučenými trny. Jeho domovinou jsou tropické a subtropické oblasti jižní Ameriky, konkrétně severovýchod Argentiny a Paraguaye a jih Brazílie. Daří se mu však i v jiných bezmrazých oblastech zeměkoule. U nás si ho v téměř plné kráse můžeme vychutnat pouze v botanické zahradě, ale i tak díky výšce až 25 metrů, pouze v menším měřítku. Pokud ho chce mít člověk doma, pak jedině ve skleníku, kde nebude litovat vyhradit mu dostatek místa na úkor jiných rostlin, nebo se pokusit udělat z něho bonsaj, tak jako to máme v plánu my. Sám jsem na výsledek zvědavý, neboť jsem chorisii velikosti bonsaje, nejspíš díky hektickým přírůstkům této rostliny, ještě nikde neviděl.

Semena tohoto stromu jsme si koupili spolu s dalšími u jedné české zásilkové firmy, a moc dobře jsem si uvědomovali, že pokud nám vyklíčí všechny druhy, budeme je muset hodně krotit (tím myslím seřezávat), aby se nám vešly na okenní parapety. Nakonec to tak slavné s klíčením nebylo, takže například rostliny z rodu Adansonia, Phytolaca, Plumeria naši sbírku nerozšířili.

Chorisie ovšem byla od počátku výjimka. Většinu zakoupených semen jsme vyseli 21.1.2009 a semena tohoto druhu nám vyklíčila již pátý den, z pěti kusů nejprve tři rostlinky a později ještě jedna, ta ovšem nakonec zaschla.

Nejenže rostliny rychle vyklíčily ale i další růst pod zářivkami, kde bylo cca 26°C byl obdivuhodný. Mezi horním okrajem květináčů a svítidly bylo nějakých 15 centimetrů a chorisie rychle tento prostor zaplnily. Výrazné přírůstky měly především stonky. Charakteristické pětičetné listy se dlouho držely svinuté a zasuté mezi děložními lístky. Ty po vyklubání se z tvrdší slupky semene vypadaly, jako kus zmuchlaného papíru a s dírkami jako kdyby byly propálené. Ač jsem z toho měl zpočátku obavy, nebyl to pro rostliny žádný handicap.

V původním výsevním květináčku 6x6 centimetrů jsme je nechali až do konce března. Sice poměrně rychle vypadaly v původním květináčku díky své velikosti nepatřičně, ale s přesazením jsme chtěli počkat, až budou dostatečně vyvinuté pravé listy. V dubnu, kdy jsme začali dávat rostliny ven, už měla každá chorisie svůj květináček o rozměrech 7x7 centimetrů a výškou 9 centimetrů a v nich zatím vegetují i teď.

Přes léto jsme jim zajistili takové místo, aby na ně nešlo přímé slunce. Sluneční paprsky se k nim většinou dostaly kolem třetí odpoledne. Zalévali jsme je 2-3x týdně. U jedné z rostlin, bohužel té největší, jsme si všimli, že i po zalití má stále svěšené listy, takže asi po čtrnácti dnech, jsem se rozhodl, že se jí podívám na kořeny. Ty měla v pořádku, ale krček byl uhnilý - asi tak dvoucentimetrový kousek. Tuto část samozřejmě i s kořeny jsem odřízl a zdravý konec stonku jsem namočil do stimulátoru na zakořeňování a zasadil do vlhkého substrátu. Nevím, jestli to bylo díky stimulátoru, ale rostlina se cca za týden chytila. Zajímavé bylo, že za tu dobu neopadaly ani nezežloutly žádné listy.

Po této zkušenosti jsme zalévat nepřestali, ale díky poměrně vysokým teplotám byl substrát po většinu času poměrně vyschlý. Chorisie měly stále listy mírně svěšené. Více zalévat jsem se je však neodvážil a stále jsem u báze kontroloval pevnost kmínků. Rostlinám však mírný nedostatek vláhy zřejmě nevadil, protože žádné listy neshodily.

Od chvíle, to znamená od konce září, kdy jsme je zazimovali, začaly pomalu listy shazovat, zároveň mají stále přírůstky, takže dostávají mírnou zálivku.

Uvidíme, jak se jim povede přes zimu. Doufám, že dobře, neboť se těším, že příští rok ještě trochu povyrostou, zesílí a začneme z nich tvořit stromky velikosti bonsaje, což nepovažuji za z nouze ctnost, ale strom, byť třeba jen metrový, si v našich podmínkách nemůžeme dovolit.

Chorisia