Arisaema flavum (Forssk.)Schott.
Arisaema flavum (Forssk.)Schott.
V předchozím článku referovala Romča o tom, jak jsme se dočkali první kvetoucí arisaemy.
Musím však uvést na pravou míru, jaká arisaema nám skutečně vykvetla. Nejedná se o Arisaema propinquum, ale o Arisaema flavum. Květ byl poměrně malý, tvarově prvně jmenovanému druhu celkem podobný, a i když jsme částečné pochybnosti měli, vzali jsme to jako skutečnost. Především proto, že druh A. flavum v mé objednávce nefiguroval. Přitom stačilo porovnat tvar listů s fotografiemi na internetu, abychom se ujistili, o který druh se skutečně jedná. A. propinquum má jasně odlišné listy, což se nám k naší radosti potvrdilo i v reálu, neboť vedle kvetoucí A. flavum začal rašit další výhon větší tloušťky, a když se začal rozvíjet list, bylo jasné, že máme v květináči dva druhy. Tudíž jsem člověka, u kterého jsem si arisaemy objednal, vzal na milost.
Květ se objevil v úžlabí listů 12. 5. 2009, týden poté co rostlina vyrašila. Zpočátku byl užšího tvaru a poté se soudkovitě zakulacoval. Odkvétat začal počátkem června a květenství vystřídal semeník s cca 30 semeny, takže teď s napětím čekám, jestli dozrají. Šance je poměrně velká vzhledem k tomu, jak brzy se semena vytvořila.
Jediná Arisaema flavum z došlých rostlin vykvetla (u jedné stále čekám na vyrašení). Hlízy všech rostlin byly ve velikosti od 1 do 2 cm, takže jsem ani nečekal, že by nějaká mohla mít květ. Ale vzhledem k tomu, že tento druh má oproti jiným dost malé květenství, možná není potřeba velké hlízy a tím i velké množství zásobních látek. V podstatě i ten můj první květ už dosáhl maxima velikosti dospělé rostliny.
Arisaema flavum by měla být poměrně odolná vůči mrazům, alespoň veškeré zdroje, na které jsem narazil uvádějí schopnost venkovního přezimování. Tomu odpovídá i její rozšíření na přirozených stanovištích, horské polohy Etiopie, Jemenu, Ománu, Hindukúše, pohoří Himaláje a na západě Číny. Už z tohoto však vyplívá, že nemusí být zima jako zima. Jak snáší podnebí naší zimy jsem se zatím nikde nedočetl. Pěstování arisaem, až na několik málo rozšířenějších druhů, které pěstují většinou skalničkáři na svých skalkách, je u nás stále v plenkách, a tomu odpovídá i množství informací o jejich pěstování. I proto jsem se rozhodl, že je zatím budu pěstovat v květináčích, a pokud získám nějaké dceřiné hlízky, tak je zkusím pěstovat i v zahradě.
Literatura uvádí, že květy Arisaema flavum jsou jednodomé, v některých případech je květ buď samčí nebo samičí, ale oba se mohou vyskytovat na jedné rostlině. Nejsou samosprašné, ale jsou opylovány mouchami, takže i na tu naši musela nějaká sednout.
Arisaema vyžaduje propustnou písčitou nebo hlinitopísčitou, na humus bohatou půdu a podle dostupných informací může mít jak kyselou, neutrální tak alkalickou půdu. Zrovna tak může růst ve stínu stromů i na slunci. Jelikož raší pouze dvěma členitými listy, nechtěl jsem experimentovat a umístil jsem ji do polostínu, abych ji případně nespálil. Já jsem ji dopřál substrát stejný jaký používám pro zantedeschie a další rostliny, to znamená zahradnický substrát smíchaný asi s jednou třetinou rašeliny. Měl jsem v úmyslu vyzkoušet zeminu z lesa, ale pak jsem to jako neetické zavrhl. Pak mě napadlo, že si na příští rok vyrobím vlastní listovku z bukového listí. Pokud se k tomu dokopu a bude to mít nějaké zaznamenání hodný výsledek, určitě se o něm zmíním.
Teď už jen doufám, že semena uzrají, a já si budu moct vyzkoušet svůj první výsev těchto rostlin. Takže možná bude mít tento článek někdy pokračování.
