Albert, čertík Bertík, Bertička
Neuplynul ani měsíc a máme nový zvířecí přírůstek.
Začalo to skoro jako obvykle u veterinářky Evky. Malé, milé, černé, bezprizorní koťátko hledající nový domov a dotaz Evky, jestli by u nás nějakou chvíli nemohlo bydlet. Inu proč ne, dočasně to není problém a až se najde nový majitel, tak půjde.... sem si říkala, když jsem ho brala k nám.
První dva dny to opravdu vypadalo, že má u nás pouze dočasný domov, ale postupně si nás svou povahou získávalo, až mu Pája vymyslel jméno a bylo to jasné., Bertička u nás bude bydlet nastálo...
Sára je jako již tradičně nadšená novým přírůstkem, akorát Bertička ji moc neprožívá. U Foxe klasika, i když jsem mu ji strčila až pod nos, tak si jí ani nevšiml a vrhal láskyplné pohledy na mě. Barča ji buď ignoruje, nebo na ni vrčí, syčí a prská. Zato Majda nás překvapila. Po prvním zasyčení si Bertičku oblíbila, takže se s ní honí, hraje a dokonce ani moc nechodí ven, jen aby jí byla stále nablízku. Pohled na velkou kočku, která prchá před malým černým nic je k nezaplacení.
A to jsem s třetí kočkou vůbec nepočítala....
